povídky ze světa HP

Svět Harryho Pottra neni dokonalý jen v toužebném přání

7. kapitola Zpět doma

Takže  je tu další kapitolk, protože jsem "sehnala" beta-read tak by měli být kapitolky bez pravopisných chyb, ale...protože mě vaše emaily zaplnily celou schránku dám vám kapitolku 7 ještě neopravenou a prosila bych, aby jste mi pak do komentíku napsali jak se vám líbí upravené nebo neupravená verze. Upravená verze přibyde do dvou dnů..doufám

tuto kapitolku věnuji Leane :) a mocinkrát jí děkuji

Znovu opakuji- KApitola neni zkontrolována od beta-reada

 

 

 

 

 

Harry procházel Nebelvírskou společenskou místností. Myslel na Kelly. Měla asi velký průšvih. Madame Pomfreyová ho pustila pod podmínkou, že si okamžitě lehne a Hermiona s Ronem někde zmizeli.

„Co tu děláš? Zmijozele?“ byl to Dean. V ruce držel výstražně hůlku.

„Nech mě být!“ prohodil klidně Harry a šel dál. Kelly měla pravdu.

„Co pak?! Chlapeček se bojí! Co? Byl jsi tam? Zabíjel jsi v tý vesnici s ním?“ zeptal se háklivě.

„Nevím o čem mluvíš. A není to můj otec!“ zařval. Teď jeho trpělivost ztratila mez.

„Ale copak?! Kuráž tě přešla, když nemáš za zadkem tatínka.“ Odfrknul si.

„RECUNDO!“ zahřměl. Dean odletěl na protější zeď. Kouzlil bez hůlky. Povzdychl.

„Promiň.“

„Co se to tu děje.“ Nebelvírští vycházeli z pokojů.

„Pottere? Co tu děláš?“ jejich hůlky vystřelily vzhůru, když uviděli Deana.

„Co jsi mu udělal?“ zeptali se. V očích měli vražedný výraz.

Proboha ať přijde Hermiona s Ronem. Přání se mu vyplnilo. Zrovna udýchaně vlezli do místnosti a Hermi držela knihu.

„Nechte ho.“ Řekla dívka. Pak se podívala na Deana.

„Harry to ty?“ z úst mu vytékal pramének krve.

„Co koukáte odneste ho k madame Pomfreyové!“ křikla. Všichni ji překvapivě poslechli.

„Co jsi mu udělal?“ zeptal se Ron.

„Provokoval.“ Řekl Harry bez milosti. Kde se  v něm vzal ten hlas. Krutý a sadistický.

„Kde jste vlastně byli? Málem mě sežrali za živa.“ Nekontroloval se. Z jeho pravé ruky sršely jiskry.

„Neřvi na nás! Nic jsme ti neudělali. Byli jsme v nemocničním křídle a teprve tam nám řekli, že jsi tady, ale objevili jsme něco co tě bude zajímat.“ Mírně se začervenala.

„Ano?“

„Tvoje schopnosti, Harry.“ Špitla a pokynula trojici, aby se posadila.

„Protože jsi bezpochyby poslední potomek temných víl…“ začala Hermi.

„Jak to?“ Harryho obočí vyletělo vzhůru.

„Temné víly můžou mít za život jen jednoho potomka. Chápeš to? Kelly a Alex jsou tví nevlastní sourozenci. Tvoje schopnosti jsou daleko větší než ty-víš-koho. Můžeš kouzlit bez hůlky, neviditelnost, přemisťování bez zábran, pohybovat předměty a . .a nesmrtelnost. Můžeš získat nesmrtelnost.“ Poslední slova doslova křičela vzrušením. Její nadšení zkrátil příchod  madame Hoochové.

„Pane Pottere? Pojďte se mnou. Nezažil takhle ledový hlas u této elegantní dámy.

Harry sklíčeně sklonil hlavu.

„Musím jít.“ Mlčky následoval madame Hoochovou. Zastavili se před ředitelnou.

„Takové napaden studenta. To je vyloučení ze školy. V ředitelně na  vás čeká otec.“

Harry vyjekl. Jeho tvář byla bledší než normálně. Ona ho dobrovolně vede do spárů toho zabijáka. Začal odříkávat modlitbičku. Za ten útěk to schytá. Panebože. Neviditelnost! Zneviditelnit se. Nešlo to. Harry nevěděl proč. Musel jít. S bolestným pícháním u srdce.

 

Mezitím  v ředitelně

 

„Severus?“ spojil se  s věrným smrtijedem přes mysl.

Držel za rameno vyděšenou Kelly. Ještě před tím než jí uviděl plánoval všelijaké tresty, ale pak pochopil změnu. Nevěděl co se stalo, ale ta dívka měla v očích opovrhování a hlavně akorát by jí udělal radost, kdyby jí vzal z Bradavic.

Jak bude reagovat Harry?“ ptal se. (kurzíva znamená telepatie) 

„Bude to v pořádku. Potřebuje jen čas než si na vás zvykne.“

„Hodně ho to vzalo. Je pořádně tvrdohlavý.“

„Odpuste pane, ale má po kom. Vy a Vivien.“(nelekejte se změny jména Vivien- Lily)

Ano, Lily byla svéhlavá.“ Připustil a mírně se pousmál. 

„Kdy už přijde Harry?“ zeptal se tentokrát nahlas Voldemort.

„Už by tady měli být.“ Jak to dořekl otevřeli se dveře a dovnitř vešel přikrčený chlapec s bledou pletí.

„Ahoj,…tati.“ Pán Zla ho přejel překvapeným pohledem. Nikdo z dětí mu nikdy neřekl tati. Jen Alex a ten to myslel vždy ve zlém. Pokaždé otče, jen otče.

„Myslím, že se můžeme přemístit. Vezmu si vás na dva dny …pak se zase vrátíte.“ Přikázal. Mluvil tiše, ledově. Hlas říkal, že si to s ním vyřídí někde jinde.

Harry měl pokorný výraz. Bál se toho muže, ale neodporoval.

„Kam se přemí-“

„Domů.“ Opověděl Voldemort. Harrymu se stisklo hrdlo. Domů s rodinou. Je čas to vzít. Pomsta může počkat.

Chytl se muže za ruku a přemístil.

 

Objevili se v Harryho pokoji. 

„Je potřeba ti vrátit paměť.“ Otec mávl hůlkou a Harry se automaticky chytl za záda. Bolela, jako čert a ani si to neuvědomoval.

Severus ho probodával pohledem.

„Nejdřív musím něco vyřídit vrátím se později. Budeme mít hodně dlouhý rozhovor.“ Řekl. Zrentgenoval oba puberťáky pohledem a zmizel. Harry se posadil na postel.

„Vrátil mi paměť.“

„ Jo to je dobře. Radši vymysli plán, jak utéct. Moc dobře vím, jak bude probíhat údajný rozhovor. Nezbyde z nás víc než krvavá kaše.“ Mnula si rameno, které jí bolelo od tvrdého Voldemortova sevření.

„Nejanči.“ Prostě řekl jen Harry. Kelly se málem podlomily nohy.

„Nejanči? Nejanči?“ vřeštěla.

„Nevypadal zas tak naštvaně. A to jsem mu zdrhl před očima. Hlavně já se kdykoli můžu přemístit.“ Dodal a nevypadal vzrušeně. Ve vnitř cítil úplně něco jiného. Nemůže kouzlit. Nemohl použít neviditelnost. Tím pádem ani se nemohl přemístit.

„Dobrá,..ale musíme vyřešit ještě něco… V Bradavicích už nechci být.“

„Já taky ne…“ přikývl Harry. Napíše omluvný dopis Hermioně a Ronovi. Třeba mu odpustí. Je to jen pro jejich dobro.

„Otec nás nepustí někam jinam. Sám, když jsem mu odporoval.. Podívej se na moje záda. A pochybuji, že by byl další výprask takhle mírný.

„Jo, dobře.“ Mlčeli. Harry nalezl na bidílku andulku. Poslal do Bradavic vzkaz o svém stavu.

„Víš o tom, že jsi moje nevlastní sestra?“ zeptal se po dobrém deseti minutovém mlčení. Nedíval se jí do očí prostě jen mluvil, aby mu nebylo smutno a zahnal strach.

„Cože? Moje matka je přece Vivien Gronská?! Jako ta tvoje!“

„Poznala jsi jí někdy?“ Kelly zakroutila hlavou.

„Byla to Temná víla a ty můžou mít pouze jednoho potomka.“ Kelly vyjeveně popadla Harryho za ruku.

„To nemůže být pravda…“ naříkala. „Ale můžeme to zkontrolovat Rodovým lektvarem. Podle něho poznáš své příbuzné. Ani ve snu by mě nenapadlo, že ho použiji! Souhlasíš?“

„Jo, mohla to by to být sranda.“ Přikývl. Jeho dobrá nálada rázně opadla, když do pokoje vstoupil jejich otec.    

 

Černý plášť zavlál. V místnosti se rozhostil chlad. Kelly mírně ucouvla. Své si  řekli už v ředitelně. Harry stál na místě. Mohl by říct v neohroženém postoji. Něco co říkalo: „Mě nikdy nezlomíš.“ Bál se. Ve skutečnosti k tomuto muži zatím nic necítil.

„Útok na studenta, Harry?“ začal tiše. Nervosně obcházel kolem dvojice. Chlapec sklonil výmluvně hlavu.

„V Bradavicích není pro vás bezpečno.“ Začal. Přeskočil Harryho a Kelliny přestupky. Stačil mu  jejich vyděšený pohled.

„Denní  věštec tu zprávu o tvém původu už  vyhlásil. Nemohl jsem si nevšimnout, že máš problémy.“

„Jak?“ Voldemort ho mávnutím ruky umlčel.

„Hned, jak si se probudil Severus slyšel jak si o tobě povídají Nebelvířané. Bylo mu to jasné a předem mě varoval. Udělal si dobře, ale…“ chvíli mlčel. Nevěděl, jak pokračovat.

„Přestože jsem nakonec svolil s Bradavicemi…zklamu vás, tedy Kelly asi ne. Půjdete do školy ve Švýcarsku.“ Čekal odpor. Pohlédl ohnivými oči na Harryho. Ten si oddychl.

Překvapení v jeho tváři bylo tak značné, že si neuvědomoval svůj pohled vyjeveného mladíka.

„To jsem rád …“ souhlasil Harry. Kelly naopak zaskřípaly zuby.

„Otče? Ty nás chceš poslat do té vojenské školy? Vždyť to je pomalu sebevražda?“ složila ruce na hrudníku ve výmluvném gestu.

„Myslíš? Ty si moc nestěžuj…“ jeho hlas začal ztrácet otcovský klid.

„Kdy tam pojedeme?“zeptal se Harry. Byl rád, že se nemusí vrátit do Bradavic. Hermiona s Ronem, Ginny…bodlo ho u srdce.

„Griwská škola je naprosto pod mým dohledem. Severus dal dočasnou výpověď v Bradavicích. Zůstaneš tu týden. Mezitím bys měl vytvořit přátelské vztahy s ostatními příbuznými v rodině. A protože ti nemůžu věřit-“ Harry vyděšeně koukl na Kelly.

„Dej mi hůlku. Je to kruté, ale přesto.“ Harry se pousmál. Kruté? Vždyť s ní nekouzlil. To Voldemort netušil.

„Kelly, běž dolu do obývacího pokoje. Zachvíli přijdou hosté.“ Pochopila narážku, že chce být  s Harrym o samotě. Zmizela.

 

„Griwská škola je něco jiného než Bradavice.“ Pán Zla se posadil na okraj postele vedle Harryho. Chytl ho za ruku a pevně ji stiskl.

„Harry, ty se mě nemusíš bát.“ Viděl jeho mysl. Zmatenou. Příkaz od Brumbála: „Bojuj za světlo!“ Byl jen loutka.

„V Griwské škole je útok na studenta to nejhorší co můžeš udělat. Profesorům patři daleko větší úcta a ty je musíš poslouchat. I když jsi můj syn. Nebudeš tam dělat opičiny. Já jsem v podstatě ředitel. I když tam mě bude zastupovat Severus. Bude na tebe dohlížet. Ve všem ho poslechneš! Rozumíš? V Griwské škole nejsou prázdniny. Vždy si tě občas vezmu domů!“ Volemort mluvil vážně.

„Ano, Harry?“

„Ano.“ Zahuhlal tiše.

„Je tam přísnější režim. Bradavice byly procházkou růžovým sadem. A předem tě upozorňuji  všechny tvé idiotské kousky, které provedeš se dostanou až ke mně.“ Harry zamumlal něco ve smyslu. „Nechceš na mě nasadit špiony?“

„Ne,…ale udělám to když to bude nutné. Obleč se. Myslím, že do jídelny trefíš. A prosím tě, přijdi přesně v šest na večeři. Přijdou hosté. A vymysli si královský příchod. Musíš se ukázat, jako silný. Přesně v šest!“ řekl důrazně a vyšel ze dveří.

 

Mezitím v obývacím pokoji

 

Kelly scházela opatrně dolů po schodech. Rukou přejížděla přes kožené sedačky, broukala si ä nakonec se posadila. Opřela unaveně hlavu o opěradlo. Měla vztek. Všimla si prázdné sklenky od ohnivé whisky. Bez hůlky mávla rukou a sklenka praskla. Střípky se rozletěly po celé místnosti. Jeden jí zasáhl do prstu. Se zalíbením sledovala stékající krev.

„Reparo.“ Špitla a všimla si osoby stojící v neosvětleném rohu místnosti.

„Severus.“ Vstala šla pomalým klidným a vyrovnaným krokem k němu.

„Kelly.“ Řekl a opřel se o studenou zeď.

„Víš, že mě chce otec poslat do té hrozné školy?“ zeptala se. Blížila se k němu. Se zalíbením sledovala jeho vlasy.

„Vím, je mi to líto.“ Pronesl.

„Ach, líto…“ špitala. Byla pouhých dvacet centimetrů od jeho obličeje.

„Už ti někdo řekl, že máš krásné vlasy, když si je umyješ?“ rukou mu začala projíždět přes tvář. Přiblížila se ještě víc a mírně ho políbila na rty. Mistr Lektvarů se proklínal. On jí miloval, ale nemůže prostě nemůže.

„Ne!“ přísně si jí změřil pohledem.
“Nemůžu.“ Odstrčil jí od těla. „Otec by nás oba zabil.“ Vysvětloval. Kelly se otočila. Jediného muže, kterého kdy milovala a on jí nemohl milovat.

„Proč ne?“ znovu zkusila a políbila ho na rty. Přitiskla se k jeho tělu. On jí nabízel bezpečí a útěchu.

„Jsem ošklivá?“ zeptala se dotčeně.

„Ne! Už jsem ti to řekl. Váš pan Otec by-“

„Zuřil? Mučil? Zabíjel? Ach, to už je staré.“ Snape si jí změřil překvapeným pohledem.

„Ne já to chápu.“ Řekla plačky. „Ale nikdy nebudu milovat nikoho jiného než tebe!“

„Já taky ne.“ Vzal její ruku do své dlaně a setřel kapičku krve, která ztekla z jejího prstu.

 

07.06.2016 21:03:48 - housty: Jedná se o velmi dobrý nápad padá právě na cestě :-)
pujcky bez registru online staňkov
07.06.2016 19:31:20 - brinn: Ano, opravdu. To bylo a je se mnou. Můžeme popovídat na toto téma. :-)
extra rychlé nebankovní půjčky praha
18.03.2016 23:03:58 - GARFIELD: A upřímně skvěle!!!! :-D
Direct download full version games
09.03.2008 18:05:09 - rikisa: překvapující kapitolka. Líbí se mi, že nakonec jdou jinam do Bradavic, když se tam k Harrymu tak chovali. Doufám, že Harry bude dělat přesný opak, než si myslí jeho otec. Bude zlobit a dělat skopičiny, největší průšvihář, to ještě bude zajímavé :-). A taky až se naučí řádně ovládat svoje schopnosti. A Kelly a Severus? No, uvidíme, jak se to vyvine

 
snění je povolené