povídky ze světa HP

Svět Harryho Pottra neni dokonalý jen v toužebném přání

6.kapitola Co se stalo?

dodělaná kapitola ale pozor jedna chytrý duše a ona ví jaká  mě upozornila na velké chyby v povídce...takže tuhle povídku budu opravovat... jako omluvu píšu, že jsem to psala asi ve tři ráno a měla jsem nervy s nadcházející písemnkou, kterou jsem nakonec nepsala... :( zoufalé já vím. Hodně štěstí do dalšího čtení.

 

Takže, víte když jste se bavily o Harryho matce...mám totiž menší nápad...a nechci ho prozradit

A    Alex je typický otcův "mazánek"  :))))

A komentíky....Je skvělé že jsem chodíte a je úžasné že dokonce i  píšete!!!!!!! to platí i pro tebe dark...bla bla bla.....máš dlouho přezdívku :))))))) a dlouhý komenty....naopak snažím se z nich poučit...a zkusím napsat další povídku jiným stylem

 

Kapitola 6

Co se stalo?

 

Takže kapitolu píšu trošičku jiným stylem. Snažím se víc rozebírat detaily místností atd… bude v téhle kapitole hodně zvratů…proto jí čtěte poctivě. Jinak vám hodně unikne…

 

 Harry se probudil, když mu začalo svítat slunce do očí přes prosklené sklo. Ne to by nebylo správně. Spíše se probral z komatu a hlavu mu třeštěla jako  po opici. Po chvilce ucítil nepříjemné píchání v zádech. Sáhl na triko a ucítil  strupy napjaté na kůži.

„Kde to jsem vyjekl!“  vyskočil z postele. Nohy ho moc neovládaly takže se svalil zpět na kraj postele. Sahal si na obličej, vlasy. Mohl by mu někdo říct kde je? Na poslední co vzpomínal bylo…

„Aha,…ano!“ Dýňová štáva, která chutnala víc zkvašeně než měla být. Ta divná chuť.

„Jed! Změna podoby!“ vyhledal očima zrcadlo. Pořád se cítil na svou situaci podezřele klidně.

Našel něco co by mohlo odrážet objekty. Obraz na kterém byla neznámá žena.

Díval se. Mžoural očima a prohlížel se. Hnědé vlasy po ramena. Tmavší hněd až zelená oči. Jizva ve tvaru blesku byla kupodivu slaběji vidět.  Vyrostl a svaly na těle nebyly zanedbatelné. Neměl brýle. Natočil se z profilu. Nos pořád stejný. Odfrkl si Harry. Náhle začal jeho tělem procitat chlad z dlaždic.  Jeho klid rychle zmizel.

Nechtěl to říct nahlas, ale on byl v-v- ve Voldemortově ---panství?

„Oooo bože!“ zaúpěl.

„Hůlka moje hůlka! Já toho hajzla zabiju!“ křičel, ale hned zas ztišil hlas. Něco mu říkalo, co má dělat. Nevěděl, kde se tu vzal ani co tu dělá. Jen, že ho prašivec Snape otrávil a teď vypadá jako úchyl s dlouhými vlasy. Na zádech má jizvy. Takže ho Voldemort mučil. Udělala rozhodnutí Harry. Ale co ta postel? Krásný pokoj. Pak pohlédl na……………..

„Andulka?????Kde ses tady vzala.“ Opatrně jí vzal do ruky.

„Dárek? Od koho?“ myslel na jedno jméno, ale to rychle zahnal.

„Takže ty umíš nahrávat hlas?“ zeptal se andulky. A vyjekl. Co to řekl? Nahrávat hlas? Já se chci probrat. Nadával.

Po minutě záhadného ticha začal nahrávat vzkaz

 

„Rone a Hermiono. Nevím co se stalo…asi jsem ztratil paměť. Jsem někde v pokoji a nevím kde to je. Hrozně se mi po vás stýská. Hlavně nic neříkejte Snapeovi. On zatím vším může. Nejspíš mě otrávil nebo mi dal matoucí lektvar. Mám tušení, že jsem u Voldemorta, ale pořád nevím proč. Odpovězte okamžitě, protože za chvíli možná nebudu. Pokud jsem doopravdy tam kde si myslím,..jdu zabít Voldemorta.

Váš kamarád Harry

Pustil pištící andulku z ruky a ta zmizela. Chlapec chvíli překvapeně díval do blba a pak vzal hůlku. Tiše otevřel dveře. Narazil jen na změť  temných chodeb. Otřásl se zimou, ale touha pomstít jeho rodiče byla větší než strach z Voldemorta.

Bloudil. Jednou zatočil nalevo jednou napravo. Po chvilce chtěl vyčerpáním klesnout na kolena, když uslyšel otevření dveří. Tady, ale v chodbách žádné dveře nejsou?

Harry stál nehnutě uprostřed uličky. Vyšel Voldemort. Nejspíš nadával. Vlál za ním dlouhý černý plášť.

„Proboha! Ať –ať jsem neviditelný!“ jeho svaly pomalu začínaly vypovídat službu. Voldemort bez toho aby Harryho spatřil prošel okolo a dál si mumlal své nepřekladatelné věty.

„Já jsem neviditelný?“ Harry si oddychl a opřel se o zeď. Hlasitě vyjekl, když ze zdi vyjeli dveře

………………………………………………………………………………………………..

u kulatého stolu seděli tři lidé. Voldemort, Severus a Lucius.  Všichni povinně jedli nabízené jídlo od svého pána.

„Vyvolej poplach, Luciusy. Někdo byl neviditelný v hradu. Prošel jsem okolo něj. Cítil jsem cizí přítomnost.“ Místo blonďatého muže rychle odpověděl Severus.

„Nemohl to být váš syn?“

„Myslíš Harryho? Mysli! Severusi! Všechny členy rodiny vidím až na Alexe, ale ten není  můj. Však víš. A Alex je zavřený v pokoji“

„Běžím vyhlásit poplach…“ přitakal Lucius.

„Nejdřív probuďte Harryho.“ Ledový klid tvořil na oknech stékající kapičky.

„Ano, můj pane.“

…………………………………………………………………………………………………...

 

Harry byl zvědavý. Opatrně špitl Lumos. Místnost se osvětlila. Bez oken, jen čtyři stejně kamenné zdi. Nádherná postel a pracovní stůl.

„Jeho ložnice.“ Blesklo hlavou Harrymu. Možná tady budou pasti.

Pokračoval a procházel okolo poliček plných knih

„Fotky?“ vytřeštil oči. On a dívka v černém. On a nějaký malý kluk. On a rodina?

Voldemort? Při myšlence na něco takového se zamračil. Blbost!

Pokračoval. Na pracovním stolu byla položená kniha. Otevřel na prvním záložce.

„Vivien Gronská?“ něco mu to jméno říkalo.  Sedl na židli a začetl se.

„Vivien Gronská narozena roku 1789 3.8. Byla poslední členkou temných víl(viz.strana 54) žijících na pokraji Severních bažin. Vůdce za umírněné zlo se provdala za největšího černokněžníka všech dob Toma Raddla. Věřila, že dokáže zmírnit jeho touhu ničit, ale na svou bláhovou představu doplatila. Zmizela.“ Dál nečetl. Nalistoval stranu 54.

„Temné víly jsou ve světě známé spíše jako pod pojmem bludičky v lese. Jejich krása předčila samotné elfy. Dožívaly se 500 let než byly masově vyvražďovány. Poslední žijícím potomkem byla donedávna Vivien Gronská. Všichni dědicové temné elfí krve získávají neviditelnost před samotnou smrtí.  A kouzla země rozrůstávající temnotou.“ Zaklapl knihu.

„Rozrůstávající temnotou? Tak proto ta neviditelnost? Je syn Vivien Gronske? Bylo to jméno, které měl v paměti? To jméno, které někdo pronesl? Tím pádem je syn i …-

„Harry?“ hlas vycházel ze dveří. Chlapec se chytl hůlky. Voldemort-zabít.

„Konečně jsem se dočkal!“

„Co to plácáš?“ zasyčel. „Hodně rychle mi vysvětli proč jsi vešel do mé ložnice.“ Držel se kliky. Chuť proklít toho malého nevychovance byla čím díl tím větší.

„Takže já jsem tvůj syn Voldemorte?“ slovo syn pronesl co nejvíc opovrhovaně.

„Tak to skončíme…?“ pronesl a namířil hůlkou na muže.

„Severusi?“ volal myslí svého Smrtijeda. Ten se na chlup přesně přenesl mezi Harryho a svého pána.

„Harry co to provádíš?“

„NETYKEJTE MI!“ zaječel Harry. Ne on má otce zrůdu. On je taky zrůda.

„Nevím co se děje. Nevím proč jsem tu a ani nevím co se poslední dny dělo. Ale jedno vím! Chci tě zabít Tome.“ Voldemort pozvedl hůlku. Za jeho zády náhle stálo dalších tucet smrtijedů.

Ozvalo se prásk a Harry se nečekaně přenesl do Bradavic.

Přímo před Rona, Hermionu a nějakou dívku.

Pak omdlel

……………………………………………………………………………………………….......

Slyšel útržky rozhovorů. Věděl, že Brumbál u něj seděl skoro celý den. Slyšel Hermionu, jak mu povídá co se dělo ve škole, ale nemohl se probudit. To se změnilo až po …

„Tak kamaráde.“ Ozval se Ron.

„Rychle se probudíš. Žádný koma!“ příkře křičel Harrymu do ucha.

„Co vyvádíš Rone, madam Pomfreyová tě zabije!“ ozvala se  Hermiona. Harry se v duchu usmál. Představoval si, jak Ron právě drží Hermionu ruku. Druhou kolo jejího pasu a miluje ji. Znovu ten svíravý pocit. Jeho nikdo nemiluje. Nemá otce. Nemá ani svůj život. Je jen loutka.

Vyjekl a s prázdným výrazem v očích vyletěl z postele.

„Harry!“ křikli všichni „tři“?  Chlapec se díval do očí mírně vyděšené černovlasé dívky.

„Konečně jsi se probral.“ Vzdychla Hermiona a  objímala Harryho.

„To bude dobré.“ Pronesl Harry a posadil se na kraj postele.

„Postav se a ukaž nám, že jsi zdravej.“ Začal Ron.

„Jak asi?! Mám ochablý svaly na nohou.“ Ušklíbl se Harry a čím díl víc ho zajímala dívka nalevo.

„Jak dlouho ležím…-“

„Osm dní, dvanáct hodin sedm a dvacet minut.“ Dořekla  neznámá dívka.

„A ty jsi kdo?“ nezajímal se o nezdvořilost Harry.

„Kelly. Kelly Raddlová. To, ale víš ne?“ vyjeveně se zadívala Harrymu do očí.

„No víš,…“  chvíli mlčel. Raddlová? Dcera Voldemorta? Pak začal vyprávět co si pamatuje. Jak se probudil, poslal vzkaz, který nakonec Ron s Hermionou dostali, jak vešel do Voldemortový ložnice s velkou nenávistí v hlase. Nechápal, proč se ta dívka tak mračí.

„Jo a pak ty jizvy na zádech. Asi mě mučil. Hajzl. Nic dalšího nevím jen ta Vivien Gronská.“

„Můžeš mi je ukázat?“ zeptala se dívka. Harry nedůvěřivě přikývl.

„Žádný mučení, ale kouzelnický výprask.“ Špitla. „Musel si otce pěkně rozčílit.“

„OTCE!“ zařval, jak mohl. V tom vběhla do pokoje madame Pomfreyová.

„Všichni ven!“ přikázala, ale Harry ji rázně umlčel.

„ONI tady zůstanou.“ Ukázal rukou na dveře a Pomfreyová ladně skončila za zavřenými dveřmi. Slyšel jen nadávání. „Co si to dovolujete?“

„Harry ty kouzlíš bez hůlky?“

„Teď ne…. Chci vědět co to mělo znamenat. Můj otec. Takže ta kniha nelhala.“

„Harry já začnu od začátku. To co ti z mysli vypadlo. Dozvěděl si se, že tvůj otec je ten jehož-jméno-nesmíme-vyslovit. Už tehdy nám bylo divné, že jsi šel tak dobrovolně. Evidentně už na tebe působil ten lektvar od Snapea. Kelly je tvoje sestra a říkala, že jsi byl docela v klidu, když jsi byl v ředitelně s tím-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit. Pak, ale musela jít. Kelly studuje ve Zmijozelu pátý ročník. Od té doby co jsi tu pořád útočí na hrad a ještě…nevím jestli to mám říct.“ Odmlčela se Hermiona a tak se slova ujala Kelly.

„Prostě Denní věštec se dozvěděl, že jsi syn Voldemorta.“ Harrymu probleskla myšlenka. Proč mu neříká otec?

„Udělal z toho aféru. Samozřejmě i před tím to v Bradavicích bylo známo, ale po tom co Voldemort udělal útok na další mudlovskou vesnici a udělal tam masakr. Nikdo se mnou a tebou nechce nic mít. Nebelvířeni jsou proti tobě. Dokonce i Dean, Neville, Lenka. Trochu i Georgie s Fredem když ti to berou jako srandu. Dělaj mi jen samé neschvály.“

Harry mlčel. Příliš vyděšen. Sílá s rostoucí temnotou. Ta slova mu plynula z úst.

„Temné víly?“ vyjekla Hermiona, když jim řekl Harry vše co věděl o svých nastávajících schopnostech.

„Budu muset jít! Asi budu mít za chvíli něco zajímavého ke čtení.“ S těmi slovy zmizela.

Ron zamumlal něco ve smyslu, že jde uklidnit Hermionu, ale Harry věděl, že je chce nechat o samotě s Kelly.

 

„Tak do Zmijozelu, co?“ začal Harry přátelsky i když by jí nejraději ublížil. Je dcera Voldemorta, ale on je syn Voldemorta. Měl by se nenávidět.

„Jo, jinak by mě on přizabil.“ Ucedila a nasadila mrtvolný výraz.

„On?“ pozvedl obočí. Musím vypadat, jak Snape. Pomyslel si.

„On.“ Křikla zběsila a na tvářích se jí objevily slzy.

„Víš, já-já celý život žila v Temném sídle. Jen ta škola v Austrálii. Tam, ale nedosáhl vliv Voldemorta, víš. Já věděla, že mučí a nenávidí mudly. Že je uznávaný černokněžník. Ale nikdy jsem si nemyslela že by pil lidskou krev a zabil by stovky mudlů pro zábavu. Vystavoval jejich vnitřnosti.“ Při té představě oba sklonily hlavy.

„Ty ho, ale znáš  a můžeš mu říkat tati. Já nikdy nikoho neměl. Nikdy mě nikdo nemiloval. Nikdy jsem nezažil otcovskou lásku. A mě je souzeno tvého otce zabít. Nemůžu se k němu přidat. Samozřejmě budu chápat, když mě budeš za to nenávidět, ale já tvého otce jednou zabiju….“

„Chtěl si říct našeho!“ otře ho opravila. „ A vůbec jsi mě nepochopil, Harry. Já ho nenávidím.“

Chlapec si povzdychl a chytl se za hnědé vlasy. Mlčel. Po očku sledoval dívku.

„Kdo je ten malej kluk.“ Nevěděl kam svést rozhovor.

„Alex? Nevlastní bratr. Hroznej spratek. Otec by ne něj v životě nevztáhl ruku. Miluje ho a ochraňuje. A nevím proč. Jako by to bylo jeho srdce nebo mozek.“ Zuřila Kelly. Chodila po pokoji, dupala nohama.

„Severus mě aspoň občas bránil, když si na mě Alex zas něco vymyslel. Dej si na něj pozor.“

„Snape? Kde ten je?“ Harry hýbal palci na nohou a pokusil se rozpohybovat. Opřel se rukou o nabízené rameno.

„Řeší moje předčasné vyloučení.“ Frkala Kelly. Ta dívka se mu zamlouvala čím dál víc.

„Co?“

„ Seslala jsem kletbu na Hoochovou. Pak jsem se porvala přímo na hodině obraně proti černý magii a když jsem se neudržela a seslala na Malfoy Cruciatus byl z toho poplach. Severus hrozně zuřil a říkal něco, jako že to řekne otci. I když to není zrovna pravděpodobné. Otec tě chce zpátky do Hradu než si ne něj „ zvykneš“ jenže Brumbál se naštval a nechce ho k tobě pustit. Od tý doby jsou Bradavice pod náporem Smrtijedů.“ Sykla Kelly. 

„Budu to muset probrat s celým Nebelvírem.“ Odpověděl a  dál už jen mlčel.

„Ty vůbec neposloucháš! Nebelvír tě nechce ani vidět!“

„Blbost! Oni by kvůli takové kravině neudělali to co Zmijozelové.“

„Harry-“ Naléhala dívka a chytla ho za ruku. V tom se otevřely dveře. Stál v nich Albus Brumbál a Snape.

„Harry..“zakuckal se Snape. „Pottre? Co, že stojíte?“ Ředitel na něj vrhl neuvěřitelný pohled.

„Severus!“ křikl. Pak zrak obrátil zpět k dlouhovlasému mladíkovi.

„Raddlová? Běžte pryč. Nebudete vyloučena.“ Chytl se za plnovous a pohledem vyháněl dívku. Harry takhle Brumbála zažil poprvé.

„To je škoda. Aspoň bych už konečně vypadla z tohohle zpropadeného hradu.“ Usekla. Mistr Lektvarů jí probodl pohledem.

„Kelly tady zůstane. Spíš vy pane řediteli byste měl odejít.“pronesl přehnaně spisovně.

„Vy mi celý život lžete. Nechával jste mě u Durleových. Přestože jste věděl co tam zažívám!“ řval nepříčetně a držel se deky, aby ho neproklel.

„Pottre!“ přihnal se k němu Severus. Mastné vlasy se dotýkaly Harryho hlavy.

„Okamžitě se omluvte!“

„Ani mě nehne! Je to pravda. Co by jste Brumbále udělal kdybych se přidal na stranu zla?“ čím víc mluvil, tím víc si uvědomoval, že má pravdu. Nezajímalo ho, že na něj Snape křičí, ale viděl zranění v ředitelově tváři a měl radost. Zasloužil si to!

„Rozhodnutí je na tobě! Ještě zdaleka nevíš vše co bys měl vědět, Harry.“ Reagoval na příval nadávek.

„A vy mi to neřeknete? Že?“ zařval.

„Ne!“ otočil se na podpatcích a zmizel v dáli. Snape měl ruce v bok.

„Doufám, že jsi spokojený?! A ty Kelly! Okamžitě všechno oznamuji otci!“

Stalo se co Snape vůbec nečekal.

„Tak mu to řekni…“ smála se bezstarostně Kelly.

„ A ještě přidej, ž ho jednou podříznu ve spánku.“ Dodal Harry a přidal se k všeobecnému veselí.

„Je to váš otec a vy se to budete muset naučit respektovat. Tím nemyslím Kelly. Ale tebe Harry! A teď pojďte Raddlová! Volám vašeho otce!“ pronesl kousavě a dívce přejel přes oči stín strachu.

„Užij si to s Nebelvířany.“ Ironicky dodala a vyšla z místnosti.

Harry osaměl. Tohle bude muset hodně rychle vyřešit.

  

 

 

08.03.2008 19:04:20 - Clowers.K: To před tím jsem psala jásmiley
08.03.2008 19:03:24 - : Jůjky tak tahle kapitolka se mi líbila faktsmiley
07.03.2008 23:44:33 - Pavla: parada!Super
07.03.2008 23:43:36 - Miša: Skvěle!!!! Už aby byla daší

 
snění je povolené