povídky ze světa HP

Svět Harryho Pottra neni dokonalý jen v toužebném přání

5.kapitola Nenalezená důvěra

 

Dodělaná kapitola!!

Slibuji, že se polepším od tý 4. kapitoli. Konečně se dočkáte "skvělého" setkání otce a syna.  Jen mám otázku. Chtěla bych, aby Harry přešel do jiný školy ne Bradavice... kde by ho měl Voldemort "pod dohledem" ale nevím jestli to mám udělat... už plánuju Harryho Potříka průšviháře nejlepší úrovně a nervního otce, který má nervy na dranc.... prosím vyjádřete se k tomu v komentářích jsou dole. Dokud u té nepovedené kapitoli 4 nebude deset komentářů. Nepřidám kapitolu! Chcete přeci vidět, jak vypadá přeměněný Harry Pottre....a  jaké má nové schopnosti.

 Pátá kapitola: nenalezená důvěra

 

Harry hleděl s posvátnou hrůzou na muže stojícím za katedrou. Nevypadal, jako mumie, kterou očekával. Spíš, jako muž který hodně dávno chodíval do posilovny. Vlasy měl na možná dlouhé. To chlapec nevěděl. Měl na sobě hábit, kterým kryl celé tělo. Brumbál tady nebyl. Jen Severus který s pokorným výrazem oslovil Voldemorta: „Můj pane, to je-“

„Vím kdo to je, Severusi.“ Voldemort se chtěl přemístit blíž k chlapci, ale nepovedlo se to.

„Ten prašivec myslel na vše.“ Pronesl Pán Zla. Harry si teprve teď všiml vysoké dívky v jeho věku stojící za Voldemortovými zády. Dokonce tam byl i malý chlapec, kterému typoval maximálně devět. Hodně dlouho bylo ticho. Voldemort si ho prohlížel arogantním pohledem, který by říkal fakt je „tohle“ můj syn? Harry byl nesvůj. 

„Harry neboj se mě…“ začal Pán Zla přátelsky a pokusil se o úsměv. Nedělalo mu radost, že vlastní syn se ho bojí, jako černé Mamby.

Harry mírně vyjekl .Ten muž mu tykal. Řekl mu Harry. Podlomila se mu kolena. Chtěl vzít hůlku a bránit se. Neuvědomil si, že těsně před vstupem do ředitelny mu jí Snape sebral. Chytl se Severuse za hábit. Muž sebou cukl.

„Dostaň ho ode mě prosím.“ Šeptal. Mistr Lektvarů dělal, že neslyší.

„Harry!“ ozvalo se znovu a teď ostřeji. „Tohle je tvá sestra Kelly a bratr Alex.“ Malý chlapec se zřejmě vůbec Harryho nebál. Vesele vyskočil a doběhl k svému novému sourozenci.

„Ahoj, sem Alex!“  Voldemort nevěřícně zakroutil hlavou.

„Ahoj, já jsem Harry.“ Tiše promlouval do hustého ticha, které se dalo nahmatat. Doopravdy měl sucho v krku.

„Kelly!“ náhle zvolala ta dívka. Z mírného přikrčení se zvedla. Měla na sobě krásný tmavě fialový hábit, který se dokonale hodil k jejím vlasům. Harry ustoupil před jejím pohledem. Byl tvrdší než „otcův“

„Co to plácám!“ okřikl se Harry v duchu. „On není můj otec. Ježiš marjá!!! On se mě přece pokusil několikrát zabít.“

Harry se konečně narovnal. „Těší mě.“ Odtáhl si delší vlasy z čela. Pořád si na svou novou podobu nemohl zvyknout. Náhle se mu zastesklo po Hermioně,Ronovi a Ginny.

„Sakra ty jsi podobný svému tátovi!“ žvatlal.

„Tátovi?“ Eh! Chtěl to říct v duchu, ale slova vyrazila na povrch. Jeho žaludek se začínal kroutit.

„Alexi!“Voldemort chtěl malého Alexe chytit. Tolikrát mu domlouval.

„Pojďte sem!“ zahřměl. Náhle Alex zmizel před Harrym a Voldemort oddychoval.

„Tohle mi dělá pokaždé, když se naštvu! Normálně tě vidím pokud jsi neviditelný, ale on není pravý potomek Zmijozela(omlouvám se, že to někomu může připadat povědomé,ale tohle dědění schopností jsem měla už v plánu. Ale nedávno jsem četla povídku kde bylo něco podobného, tak se znovu omlouvám, ale já nekopíruji) takže ho nemůžu vypátrat. Normálně by ho viděli všichni členové rodiny. Ty tohle zdědíš taky.“ Vysvětlil Harrymu a po chvilce hledání vzdal.

„Asi bychom se měli vydat  do mého sídla. Kelly jdi!“ přikázal dívce ta sebou mírně škubla a než odešla pryč z ředitelny povzbudivě se podívala na Harrryho.

„Tak ahoj!“

„Ahoj.“ Odpověděl Harry a když se dveře zavřely zeptat se.

„Kam jde?“

„Musí dokončit výuku. Z minulé školy jí vyhodily.“pronesl a koutky mu zacukaly.

„Pojď! Chyť se mě. Přeneseme se k nám do sídla. Tam ti vše vysvětlím. Asi se ještě neumíš přemisťovat, že? No, jak docílíš patnáctých narozenin tak to pro tebe nebude těžké. Získáš schopnosti o kterých se ti ani nesnilo.“  Harry se však ani nehnul.

„Harry,…pojď.“ Teď uslyšel tichý Severusův hlas.

„Běž!“

„Já nevím,…nevím jestli to je…dobrý nápad,..já.“ začal panikařit.

„Harry!“ promluvil otec.

„Co moje věci a kamarádi?“ proč byl Voldemort tak milý? Nebyl zlý ani nekřičel až na Alexe.

„Severu vše zařídí…“ Harry věděl, že nemá jinou možnost. Popadl otcovu paži a přemístil se. Připravil se na nepříjemné splynutí s časem. Ale nic necítil. Trochu se ohřál vzduch okolo nich a po chvilce dopadl na zem --------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 

„A co Alex?“ první co Harry pronesl byla myšlenka na neviditelného bratra.

„Myslíš tohohle?“ Voldemort držel Alexe za límec.

„Máš domácí vězení!“ řval nepříčetně na chlapce s vyděšeným výrazem.

„Ať tě nevidím! Mazej!“ Alex zmizel.

„Ale,….“ Nevěděl, jak ho oslovit. „To nemuselo být… kvůli mně.“

„On u mě má víc vroubků. Teď pojď tvé věci už budou v pokoji. Přidělím ti skřítka a ukážu ti kde co je.“ Harry do teďka neřešil změnu prostředí. Byli v Temném sídle, které bylo dvakrát tak velké jako Bradavice. Byl luxusní a celé chodby vydlážděné  černo-bílým leštěným mramorem.

„To je krása.“ Pronesl.

„Doufám, že se ti bude líbit pokoj.“ Zabloumal Voldemort. Šli dobrých deset minut. Cestou potkával Smrtijedy a další spoustu lidí a služek. Náhle šli okolo kobek. Harry strnul, když slyšel vřeštění z temnoty. Bylo to kamenné a ostré. Harry se otřásl při myšlence co tam probíhá.

„Tak tady to je…“ ukázal na mohutné mahagonové dveře.

„Mám pro tebe dárek musím pro něj dojít. Zatím se porozhlédni v pokoji a vybal.“ Mělo to znít přátelsky, ale Harry slyšel v každém slově rozkaz, který nepřipouštěl jakýkoli odpor. Vzpomněl si na Dursleovy.

„Dobře,…“ Voldemort  zmizel a Harry otevřel dveře. Strnul v úžasu.

Zdi obrovského pokoje byly vykládané drahými kameny a přímo před ním byla ohromná prosklená zeď, kterou viděl na vzdálené louky a také na brány hradu a možná nějaký skleník plný něčeho divného. Neřešil co to bylo. Napravo krásná postel s nebesy, stolek, židle, skříně a na stěnách byl ještě obraz. Harry s radostí skočil do postele. Byl to sen. Konečně má rodinu…Rodinu, kterou chtěl celý život. Ale co je to za rodinu? Rodina nejmocnějšího kouzelníka nebo spíše černokouzelníka. Zbledl. Má otce, který je nelítostný vrah nevinných.

Po lících mu sklouzávaly slzy. Vždyť mu nemůžu říkat tati. Je to děsné?! On se tě snažil zabít a ty jsi s ním šel jenom kvůli tomu, že byl hodný? Ty blázne! Nadával si. Nemáš hůlku! Teď přivede hordu Smrtijedů  a bude tě mučit! Musí utéct…utéct a jenom utéct. Jsem bláhový vůl…Co když ne? Brumbál by nedopustil, aby si mě Voldemort jen tak odnesl.

 -----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tou dobou

 

„Můj Pane?“ Severu se poklonil.

„Je mi divné, že Harry šel jen tak se mnou bez větších protestů. Běž ho hlídat, aby se o něco nepokusil. Musím najít ten dárek. Kam jsem ho sakra schoval?  Nevíš Severusi?“

„Myslíte toho ptáka?“

„To není jen tak ledajaký pták!“ zařval Voldemort. Snape rychle sklonil hlavu. „Myslím, že jste ho schoval do trezoru tři.“

„Už běž!“

 ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Harryho opustila odvaha. Třásl se. Jako vnitřnosti se kroutily a jemu se znovu chtělo zvracen. Znovu ten pocit. V šílených křečích se svalil na zem. Křičel bolestí. Musí utéct… Neslyšel klepání. „Harry?“ Znal ten hlas. Ano Severus.

„Nepřibližuj se!“ v hlasu měl nenávist. To on ho sem dostal. Snape! Pak omdlel.

Probudil se až když mu někdo položil dlaň na čelo a šeptal neznámé latinské kouzlo.

Byl to Voldemort. Harry vyjekl. 

„Dejte ty pracky pryč!  Proč mě rovnou nezabijete?!“ křičel, ale hrozné vyčerpání mu to nedovolilo. Znovu upadl do spánku.

Nevěděl, kdy se vrátil zpět z toho hrozného snu, ale cítil, jak s ním někdo třese. Tentokrát se probudil a cítil se daleko silnější než někdy jindy. Znovu to byl „otec“ stál nad ním a pohrával si s jeho vlasy. 

„Proměna dokončena…“ Pán Zla měl tvrdý hlas. Přesto v něm Harry cítil i něco jiného.

„Co se to stalo?“

„Ty neposloucháš? Konečně si se přeměnil!“ Harry koukl do nabízeného zrcátka. Měl hřejivé hnědé oči. Možná by řekl Remusovy, ale ostré rysy ve tváři. Vlasy nebyly černé spíš tmavší hněď, ale byly delší o dalších pět centimetrů.

„No super vypadám jak model.“usmál se a na chvíli zapomněl kde je.

„Kde to vlastně jsem?“

„Kde by asi?“ zamračil se Voldemort. „ Doma.“ Harry ta slova zamrazila. Ano je doma. A no nezabil ho. Byl poměrně milý a nemusel plenil zahradu, sekat trávu a mýt auta.

„Tady jez.“ Podal mu talíř s krásným dušeným humrem.

„Eh, promiň já, ale nejím ryby. Já je doopravdy nenávidím.“

„Aha.“ Talíř se proměnil na steak s hranolkama.

„Je to tak lepší?“ zeptal se Voldemort a jeho syn se jen pousmál.  „A hlavně nezdravé!“ dodal tiše Voldemort.

„Hmm, JO!“ a pustil se do jídla. Čím víc jedl tím víc se uklidňoval.

„Co jste mi do toho dali?“

„Uklidňovací doušek.“ Přerušil Voldemortův hlas Snape.

„Aha,…“ v hlavě mu bleskla myšlenka. Jed. Nebo něco jiného. Za chvíli se asi rozplyne, nebo umře v křečích. Kupodivu ho to nestresovalo.  

„Severusi? Běž pryč musím si promluvit s Harrym.“ Přikázal Voldemort. Snape zmizel.

„Ty hlavně lež! Prožil jsi velký stres!“

Bradavice

 

„Kelly Radllová?“ davem studentů to zašumělo

„Ano.“ Odpověděla dívka. 

„Prosím nasaďte si klobouk“ Kelly poslechla a dala klobouk na hlavu. Severus se na ní povzbudivě usmál. Byl teď zástupcem ředitele  na místo McGonagallové.

„Hm, máš hroznou statečnost, i když jí kryješ. Všechno vypovídá o Nebelvíru. I obrovská inteligence pro kouzla. Jen ta mazanost a nezbednost je větší než aby si stála o Nebelvír. Havraspár je pro tebe moc pracovitý a Mrzimor se k tobě nehodí.

„Zmijozel!“ vykřikl klobouk a studenti začali tleskat.

„Vítej v mé koleji!“ Snape se ušklíbl a poposunul jí směrem k levému zelenému stolu. Dívka se posadila k neznámé dívce a začala se smát vtipu o dvou upírech v baru. Pak se podívala do očí starého muže sedícího uprostřed všech profesorů. Měl vlídný pohled a Kelly cítila jeho  oči v zátylku. 

Temné sídlo

 

„Chtěl jsem ti něco dát.“ Začal Voldemort a vyndal za zády malou modro-žlutou andulku, která mu švitořila na prstu.

„Dík.“ Řekl Harry. Byla nádherná ale něco mu to připomnělo.

„Nemůžu tady mít Hedviku?“

„Je to bíla sova, velmi nápadná. Bude na tebe čekat v Bradavicích. Ale tohle není jen pták. Umí,…zaznamenat hlas a pak ho může komukoli přehrát.“ 

„Fakt to je jak sci-fi!“ smál se a donutil andulku přehrávat nesmyslné věty pořád dokola.

„Co je to sci-fi?“

„Ale nic…“ pohodil hlavou. Byl bezstarostný. „To asi ten doušek.“ Pomyslel si Harry, ale stejně mu něco říkalo, že se svého „otce“ nemusí  bát.

„Chtěl jsem si s tebou promluvit o pravidlech a o tom co to znamená mít tě tu, protože ještě nevím, kdy se vrátíš do školy a jestli to vůbec budou Bradavice.“ Začal a v Harrym hrklo. Nesmí ztratit kamarády.

„Takže-“začal Voldemort

„To ne! Já jdu do Bradavic!“ křikl Harry.

„První pravidlo! Když mluvím já! Nikdo jiný mluvit nebude!“ zahřměl a Harry naráz zmlkl s očima plnýma hrůzy se posunul do kouta postele.

„Nesmíš vstoupit do mé kanceláře,  pokud tam nebudu já a nevyzvu tě. To samé platí pro laboratoř a ložnici.“ Dodal klidněji a Harry si oddychl. Neměl ani hůlku aby s mohl bránit.

„Vrátíš mi hůlku,…?“ zeptal se opatrně otce, který měl pořád nažhavenou lávu v očích.

„To si ještě rozmyslím…“ řekl jedovatě. „Dám ti jí až to tady poznáš a  nebude tě napadat otázka útěku.“ Pronesl a zadíval se hluboko do očí. Nenarazil na zábranu, jak čekal. Ještě mu není patnáct. Takže nemá zděděné schopnosti. Viděl, jaké to bylo vyrůstat vedle Dursleových, viděl Snapa, jak ho nenávidí a píše, píše školní trest. Viděl mozkomory, jak se k němu blíží. Viděl „sebe“ jak míří na bezbranného  dvanáctiletého kluka. Viděl, jak se baví s Hermionou a Ronem. Jak mu Hermiona kontroluje esej. Teď teprve teď poznal kdo je to Harry Raddle.

„Kdy se vrátím do školy?“

„NA druhé pololetí. Ale nevím jestli do Bradavic.“

„NE!“

„A-n-o!“ zašeptal ledově Voldemort.

„Teď ti povím něco o tvých schopnostech. Jako každý dědic Salazarovy krve získáš dvě vlastnosti z mnohých: „Hadí jazyk, létání, neviditelnost, přemisťování bez zábran, protnuté předmětů.“ Ty, předpokládám máš hadí jazyk a přemisťování, protože vím, že když jsi chodil do školy u mudlů náhle si se ocitl na střeše. Nebyla to svévolná magie běžných dětí, ale Salazarova síla. Pak každý Salazar má nitroobranu a kouzlení bez hůlky. Jak mocný kouzelník budeš záleží na tobě. Pak je tady něco dalšího, ale...“  Zadíval se na Severuse a ten zavrtěl hlavou.

„Tak nic...Asi ještě musíme probrat jednu věc. Pokud se vrátíš do Bradavic přestoupíš do Zmijozelu.“ Pronesl a chtěl přejít na jiné téma. Harryho  popadla náhle touha bránit se vlastnímu přesvědčení.

„Já nebudu chodit k těm prolhanejm Zmijozelům! Nějakej Salazar mi může bejt ukradenj!“ řval na otce. Ne! Není to jeho otec.

„A za další!“ přerušil ho Voldemort a chrlil mu oheň do tváře. „Nebudeš ani vzdáleně urážet památku Salazara Zmijozela! Jestli si myslíš, že jenom kvůli tomu, že jsi můj syn tě nepotrestám tak se tedy mýlíš!“ řev, který byl slyšet celým hradem donutil vstoupit Mistra Lektvarů do místnosti.

„Pane?“ díval se z Harryho na Pána Zla. Chlapec se postavil a  neohroženě pronesl: „Na to mi stačí vzpomenout si co jsi mi udělal na hřbitově před půl rokem.“ Voldemort vstal a vypadalo to, že se chce na Harryho vrhnout. Snape mu zatarasil cestu.

„Jak se opovažuješ!“ řval Pán Zla.

„On to tak nemyslel, můj pane.“

„Nebraň ho, Severusi!“

„On můj pane netuší jaké to je v kouzelnických rodinách. Neví to…“

„Nikdo by se neopovážil takhle veřejně odporovat otci!“ řval.

„Taky mám po kom.“ Odfrkl si Harry. To Voldemort nevydržel. Odhodil Mistra Lektvarů a popadl teď vyděšeného syna za košili. Vytáhl ho do vzpřímené polohy a nesl ho neznámo kam.

Po minutě ticha

 

Severu pochodoval  po místnosti. Vždyť ten chlapec je pro přeměně. Nemá to v hlavě v pořádku! Nadával. Pak se  v místnosti objevil Alex.

„Co mu udělá?“ starostlivě se Mistr Lektvarů podíval na nejmladšího z synů.

„Já netuším. Nikdy mě nepotrestal. Musel se asi hodně rozčílit.“ Řekl tiše Alex.

„Oooo můj bože! Doufám, že to nebude nic vážného.“ Posadil se do křesla a sklonil  hlavu do dlaní.

 

Mezitím ve sklepě

 

Voldemort strhl chlapci bílou košili. Byli v kobce. Temnou síň osvětlovaly pouze svíčky a na stěnách visely okovy. Ty ožily, když mávl hůlkou. Spoutaly bezbranného Harryho.

„Ještě pořád chceš odporovat.“ Řval Voldemort. A propaloval chlapce do týla. V očích mu nebezpečně jiskřilo.

„Já jsem jen říkal to co si myslím.“ Usekl. A ucítil mírné bodnutí u srdce.

„V tom případě si ten výprask doopravdy zasloužíš!“ znovu mávl hůlkou a neviditelný bič zasáhl Harryho záda. Chlapec mírně vyjekl a pak držel jazyk za zuby. Bič dopadl ještě nejméně tucetkrát a pak Harry nevydržel. Začal sebou cukal a  naříkat. Rána dopadla po pětadvacáté(och jak originální číslo J)  a to dvakrát silněji a pouta povolila. Harry sáhl na záda. Cítil krev. Nandal si opatrně triko. Košila se přitiskla k zmučeným zádům. Podíval se otci do očí. A jako by jeho mysl věděla, že mají hned dvě věci vyřešené. Tohle je trest za neposlušnost a zároveň měli vyjasněná pravidla co si kdo může dovolit.

„Vstávej! Nebo tady chceš přespat?“  prolomil ticho Voldemort.

„Počkej.“ Zvedl se. Sice velmi překotně ale přeci.

„Nic zas tak hrozného to nebylo. Měl si zůstat ležet v posteli.“ Ucedil a přemístil se s chlapcem zpátky.

 

Severu byl, jako na trní. Když se ozvalo hlasité prásk a Harry s Pánem Zla stáli vedle sebe spadl mu kámen(spíše balvan) ze srdce. Přejel Harryho pohledem.

„Spát! Měl si spát, ale i ty přesto, že bys měl ležet a neprovokovat děláš vše pro to abys to dělal. Harry se otočil zády k Severusovy a ten spatřil nasáklé triko. Alex  trochu vyjekl.

„Co ty tu děláš! Neřekl jsem, že se mi nemáš ukazovat? Nebo dokonce už ani ty  neposloucháš?“ řekl s ledovým klidem Voldemort.

„Já jen….To si se předvedl, když jsi mu dal kouzelnický výprask.“ Začal poučovat Alex. Pán Zla ani nemusel nic říkat.

„Mazej!“ ukázal na dveře a chlapec nucen musel odejít.

„Neměl by si vzít nové triko?“ poukázal Snape.

 „Nejdřív mu vrať hůlku.“ Šeptl Pán Zla a chlapci se v ten samý okamžik zjevila v rukou.

„Děkuju!“

„Vyměň si oblečení a….“chvíli přemýšle jestli to má vůbec říct. „Pokud tě to bude bolet řekni si o balzám na jizvy. A celý den spát! Ani se nehneš z postele!“

„Kdo se postará o andulku? Můžu poslat vzkaz přátelům?“

„Ano  a teď spát a do svého pokoje!“ zdůraznil svého a Harry se s mírným úšklebkem obrátil k Severusovy.

„Já tam netrefím…“  

 

„Díky,…Severusi. Nevadí to tykání?“ zeptal se.

„Ne, Harry.“ Odpověděl Mistr lektvarů a opatrně položil chlapce do postele.

„Toto tedy dopadlo. Asi jsem neměl provokovat…Nemůžeš mi to něčím  eh…zacelit?“

„Bez povolení otce rozhodně ne, ale tady.“ Vytáhl z černého hábitu mast. „Po tom to nebude bolet. Nevstávej z postele, buď hodný!“ zopakoval příkaz svého pána.

„Ale mě nic není! Cítím se skvěle až na…“

„To teď, ale jed, který změní tvou podobu na původní teprve začne způsobovat škody! Budeš velmi unaven, ale ucítíš to až když to bude kritické a pak můžeš třeba umřít!“ chlapec položil hlavu na zelený polštář. Severus se chtěl otočit a jít.

„Počkej,…já jsem se chtěl na něco zeptat.“ Pronesl tak tiše, jak jen mohl.

„Ano, Pottre?!“ zas měl ten nepříjemný hlas a temný. Ano, tenhle člověk rád držel tajemství.

„K-k-do byla moje matka?“ nenáviděl se za to koktání.

„Vaše matka… tedy tvoje matka byla poloviční víla jmenovala se Vivien Gronská.“

„Víla?“ vyjekl Harry.

„Ano,…Alex je tvůj nevlastní bratr. Kelly a ty Harry jste se narodili skoro současně Vivien. Tvůj otec jí velmi miloval.“ Nechtěl pokračovat, ale Harry tlačil. Moc chtěl vědět kde je.

„Ach, Harry nenuť mě.“ Šeptal a prohrábl pohled jemnou rukou Harryho vlasy.

„Prosím, pane profesore!“

„Nemáme si tykat?“ mírně se ušklíbl. „Nech si to na vyučování!“

„Severusi! Nevyhýbej se tématu.“

„Jeden den se tvůj otec a matka pohádali. On vytáhl hůlku a-“ jeho pohled změkl

„Zabil jí…?“ zašeptal Harry  otázku do nastávající tmy před očima. Chtělo se mu spát.

„Ach, ach Harry. Není čas dozvědět  se co stalo. Krásně se vyspi. Ještě ani nevíš co tě čeká.“ Tiše odešel od spícího chlapce.

 

Nidko tuto kapitolu nebude urážet!! protože tím uráží mé ego!!!

 Příjemné čtená vám přeje Zyan :)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

14.12.2010 08:44:21 - Sammy: Náhodou by mohlo být zajímaví,když bys poslala Harryho do nové školy. Každopádně se moc těším na pokračování...smiley
06.03.2008 23:12:53 - Sirina: Prosím neposílej ho do nové školy......jinak to bylo moc pěkný, teda až na ten výprask
03.03.2008 15:41:23 - administrátor: moc se omlouvám, že to za nic nestojí..asi jsem neměla zaínát psát povídky... já se totiž vůbec nechytám..poslední dobou... smiley tak mě plís omluvte a vaše komentíky tím myslím mania_dardeville....náhodou si jich moc vážím
02.03.2008 21:47:54 - mania_dardeville: Tak teď nevím, jak si mám vyložit to, co si napsala na konci, naštvali jsme Tě snad našima komentířema, tím teď myslím převážně mě, protože jsem opravdu nechtěla napsat nic, co by se Tě mohlo dotknout.

Ke kapitole. Jsem nadšená její délkou, to je skvělé.

Trošku mi tady nehraje, no nějak se neumím chytit s touhle a předchozí kapitolou. Asi si to budu muset přečít ještě jednou, nějak mi uniklo, kde se tam Mistr a ostatní vzali, ale nevadí.

Přidávám se k rikise, taky mi přijde zvláštní, že šel Harry tak dobrovolně, vlastně, že všechno dělá tak dobrovolně. Dobře, tak dostal výprask, ale přeci jenom. Nevím, chová se zvláštně. Jen doufám, že začne trochu vzdorovat, no a to co říkal Severus. Bylo by milé, kdyby se Harrymu něco stalo, mám ráda, když Mistr si zoufá... smiley

Přkláním se k Harryho návratu do Bradavic a nějakýmu průšvihu, přeci jenom už dlouho nic nevyvedl. Jsem zvědavá jak bude vycházet se sourozenci. Přijde mi, že na Alexe je Mistr nějak moc měkký. Doufám, že nám povíš, kde je Alexova matka a kdo jí je. Je škoda, že Harryho a Kelly matka je autorská postava, ale zase na druhou stranu je to poměrně logický, aspoň se nemusí vymýšlet složitý příběh, kde k tomu ta ženská přišla.

Moc se těším na další kapitolu...

 
snění je povolené