povídky ze světa HP

Svět Harryho Pottra neni dokonalý jen v toužebném přání

2.kapitola Nejen dobro

Kapitola je dodělaná!! Pro všechny přibyly tu další 2 A4

13:07 10.2.2008

Kapitola  2
Nejen dobro

Brumbál ostře procházel pracovnou.

"Co jsi si Severusi myslel? Co když má podezdření?" Ředitel byl bledý v obličeji.

"Albusi,...musíme mu to říct...bude to stejně vědět po pár měsících. Je mu skoro patnáct." Snape ignoroval jakékoli Albusovi nadávky. Rovnal si hábit.

"Ne nehrabe mi ve věži,." odporoval Mistr lektvarů.
"Nechápu, Albusi co si myslíš? Profesorka McGonagallová  a vůbec celý učitelský sbor by měl být informován. Víš jaké hrozí nebezpečí?" Snape přímo zuřil.

"Severusi,..ty udělej co jsem ti řekl. Lucius Malfoy nesmí narazit na ten rodokmen."
vyčarovaná citronová zmrzlina provoněla celou pracovnu. Snape znechuceně odvrátil hlavu.

"Dobrá,..." S těmi slovy se Snape otočil, ale zastavily ho dveře.

"Severusi?"

"Ano?"

"Dávej  na sebe pozor"

Snape jen zavrčel a zmizel za dveřmi.

 


 

Šterk pod botamy  nepříjemně vrzal.  Pára z mužových úst nádherně obepínala celé tělo zakryté dlouhou zelenavou látkou. Šel mlčky, jen občas zastavil a ohlédl se za sebou.
Náhle vytáhl hůlku

" Kdo jsi?" špitl tiše do tmy.

"Severus..."

"Aha..." ruku s hůlkou dal podél těla. 

" Nemám času na zbyt, Zyane." pronesl naprosto ležérně Snape.

"Tak proč jsi mě volal?" nahněvaně vyjel muž, který byl o dobrou hlavu větší než Mistr Lektvarů.

"Tohle někde znič,jasné? Co nejdřív to znamená ještě dnes. Spal to."

"Proč to nemůžeš udělat ty, Snape?"

"Protože proto. Pak ti to vysvětlím." Severus začal být nervosní. Neměl toho muže rád. Proč jen on může zničit ten rodokmen. Dlouho bylo ticho. Jen Zyan druhý muž se snažil  přečíst co je na papíru. 

"Nejde to přečíst..."

Snape neodpověděl.

"Proč s tebou neni Lupin? Měl nás přece uvítat na schromáždění smrtijedů." Z hrdla Zyana vyšel hysterický smích.

"Je úplněk, blbečku." prohodil Snape.

"Neměl bych Pánovi Zla ukázal tenhle papír?"

" Jestli to uděláš tak zemřeš hned jak to náš pán uvidí. Jasný a teď zmiz chci  zprávu, že jsi splnil úkol." zasyčel a s hlasitým prásk se přemístil.

Zyan luštil dál pergamen.  Nakonec to vzdal. Popadl hůlku a dotkl se znamení zla. třeba se konečně dostane do přízně svého pána. Ruka ho rozbolela a on byl donucen se přemístit.


 

"Rukojníkový lektvar a..." Hermiona  čmárala po papíru.

"Ten skrček Snape mě děsí čím dál víc!" připustil Ron, když jim Harry dovyprávěl co se stalo u včerejšího odpoledního rozhovoru. Dřív neměl čas.  Připravoval se na NKÚ  a profesoři je nešetřili, ba naopak.

"Už to nerozebírej, Rone. Hermiona můžeš mi opravit ten esej?" dívka neochotně popadla tří stopové pojednání.

"Harry! Jessica Snolková nevymyslela  využití polární záře. A . . .tohle" Začala červeně škrtit celé řádky.

"To rovnou můžu začít od znova!" broukl Harry a vyčerpáním položil hlavu na opěradlo.

"Máme štěstí, že je pátek. Jinak by nám hrozila organizovaná sebevražda." ulevil si Ron a pak dodal pár drsných slov, kterým raději Harry nerozuměl. Ron se díval do plamenů ohniště ve společenské místnosti.

"To teda moc úžasné není! ZAčne mi v pondělí to zatracené vyučováni z lektvarů." mrmlar Harry. Vztekle hodil sklenku s máslovým ležákem do ohně. Hermiona na něj vrhla nepříjemný pohled a tak tiše řekl " Reparo." a sklenka byla zpět.

"Dokonce vynechám kvůli němu dva famfrpálové tréninky!" dodal.

"Klid kamaráde!" Ron ho poplácal po rameni.

"Tak dobře,..." začala Hermiona. "uděláme si všechny úkoly ještě dnes večer, co vy na to?"

Ronovi vypadla sklenička. Harry se začil dusit.

"Úžasná dedukce,...jestli chceš můžeš za mě těch tucet esejů napsat." prskal  Ron a díval se nevěřícně Hermioně do očí, kterými říkal: " To je ta největší blbost jakou jsi kdy řekla!"
Hermiona se urazila.

"No pardon!"

"Hele Hermiono!" promluvil Harry. "Jak chceš zvládnout pětistopovej esej na přeměňování, další tři na kouzelnické formule a nakonec dezért od Snapa deseti stopovej esej o broučcích. Pokud vím, vždycky jsi to byla ty, kdo nás nutil rozdělit úkoly pravidelně na celý den." 

"Ale já vím, Harry. Jen bychom si mohli dát sobotní pauzu. Jít za Hagridem a možná by nás pustila McGonagallová i do Prasinek?"  Ron s Harrym o tom přemýšleli.

"Víš, že to není špatný nápad? Pod budeme rychlý tak to máme do dvou do rána hotový a můžeme vstávat až kolem desátý. Ještě před obědem zítra skočíme na hoďku k Hagridovi a pak půjdem do Prasinek. Pokud nás McGonagallová pustí." Harry zavýskl a objal Hermionu.  


 

 

Pět minut po půlnoci

Ron,Harry a Hermiona vystrašeně vyskočili.

"Pane profesore?"

"Vy ještě nespíte?" Snape těkal očima po trojici a pozorně si je prohlížel. Hlas měl přiškrcený, jako by měl rýmu.

"My,...my doděláváme úkoly." špitla Hermiona.

"Kde je hlava vaší koleje?" sykl. "Rychle" vřískl, pak ale zas ztlumil hlas nechtěl vzbudit další Nebelvířany.

"Co tady děláte?" ignoroval Ron Snapeovu otázku. Hermiona ho nakopla.

"Troch úcty, pane Weasley." zakroutil hlavou.

"Paní profesorka McGonagallová tady dnes večer nebyla."


o hodinu dříve

„Kelly!“

Kelly otočila pomalu hlavou. Dlouhé havraní vlasy jí sahaly po pás. Oči měla stejně pronikavé jako její otec Pán Zla. Na sobě měla luxusní hábit z černé, lehké a přesto mohutné látky.

 

"Kelly!" znovu zahřměl ten hlas, který jí doháněl k šílenství. Popadla jí panika. Měla chuť utéct. Stranit se svému otci, ale věděla, že by to nebylo k ničemu platné. Za brány Voldemortova hradu by se nikdy nedostala bez pomoci. 

 

"Ano, tati." v hlase jí hrála nevinnost.  Měla špatné svědomí. Nejenže to věděl otec předem, ale poznal to i na chování své dcery. Bála se. Už jen neochota otočit se jí prozrazovala. Uviděla varovný pohled Severuse. Musí  hrát svou malou roli. Nasadila tvář naprosté znuděnosti. Šla naproti rozzuřenému otci.

 

"Kde si byla včera od třinácti do čtrnácti hodin?" vyjel.

 

"Tady..." promluvila překvapeně. Kam jinam by mohla? No právě, že nikam. Nesměla vyjít z toho hradu, který byl větší než Bradavice, jen  žádný vánek a čerství vzduch zde nebyl. Předevčírem oslavila čtrnácté narozeniny a Snape jí jako pozdní dárek vzal pryč. Ještě s pár dalšími Smrtijedy, Proletět se na koštěti a vyřádit se. Jedinou hodinu a Kelly bude děkovat Severusovi  celý život.

Podívala se bezradně do očí Mistru lektvarů. "Stěží bude lhát dál." pomyslel si Severus. „Po tom, jak jí potrestal včera“ Kelly pochopila na co myslí. Vzpomínka na včerejší  výprask  jí situaci ještě zhoršila.

 

„Nelži.“ Ledový hlas se začal rozléhat po celé její mysli. Rychle nitrobranu. Postavila zeď. Neproniknutelnou a silnou.

 

„Okamžitě mi řekni pravdu…“ začal si pohrávat s hůlkou a na rtech mu vysel pomstychtivý výraz. 

 

„Dinky!“ křikl. Na místě před ním se objevila malá skřítka.

 

„Začneme tvojí skřítkou. Když budeš rozumná také to u ní skončí.“ Špitl jí do ucha. Podle vzdechu, který vyšel z řad Smrtijedou bylo poznat, že každý slyšel.

 

„Uteč, Dinky!Zmiz!“ ječela Kelly. Chtěla se vrhnout před ní. Kruté ruce jí však chytly a donutily stát na místě.

 

„Crucio!“

 

„Nééé!“ dívka začala brečet a krýt si obličej. Nechtěla vidět ječící Dinky.  Otec jí nechal.

 

„Tak co!?“ zahřměl. Znovu se pro záchranu podívala nepatrně k Snapeovi. Ten byl zaujat myšlenkou, kdo je zradil a prozradil nepřítomnost  Kelly.

 

„Nedělej to,…prosím!“ vzlykala. Chytla se rukou otcova hábitu. Držela ho. Chytala po jeho hůlce, ruce a všemožně prosila.

 

„Tak mě raději zabij! Stejně mě nemáš rád!“ zavřeštěla. Voldemort kouzlo konečně ukončil. Podíval se Kelly do očí. Nikdy v životě neslyšela tak znechucený otcův hlas.

 

„Jak! Jak to můžeš vůbec říct?“  Voldemortův hábit zašustěl. Kelly se v duchu  trýznila. Byla to ta největší lež, jakou kdy řekla. Otec jí mnohokrát dával najevo svou láskou, jen některé jeho způsoby jsou jak to říci  sadistické. Nikdy se nesmířila, že jí vychovává pán Zla. Že jí nutí kouzlit nepromíjené kletby. To byl nejmenší problém ze všech, které měla.

 

„Řekni mi pravdu!“ promluvil. Kelly pochopila, že tohle je poslední kapka. A kalich jeho nepříliš velké trpělivosti přeteče.

 

„Dinky, běž prosím pryč…“ špitla, tak tichým hlasem, jakoby ty hrůzy mučící kletby sama teď prožila.  Severu vzdychl. Začal se duševně připravovat na  nejspíše „přizabití“ svým pánem. Byl moc důležitý na to aby by zabit.

 

„Včera jsem byla pryč. Na Luciuse u Severní brány jsem seslala tajně imperio a přikázala mu nechat mě projít. Po hodině jsem se vrátila.“  Kelly netušila jestli mu na  návnadu skočí.

Smrtijedi nevěřily svým uším. Lhala. Lhala jen pro ty dva, které měla ráda. Pro ty, kteří jí bránili v nouzi.   Severuse a Dawniske.

 

„Kelly, já jsem ti jasně přikázal, že nikdy nesmíš bez svolení vyjít z hradu! A teď ty Luciusy! Od kdy ty jsi neschopný se bránit kletbě imperoi!! Neschopný blbče! Crucio!“ nakvašeně mávl rukou a díval se zalíbením na  kroutící se tělo.

 

„Ne, to ne!“ Kelly se vrhla k otci. Po očích jí tekly slzy.  „Prosím,…otče! Ne!“

Otec se jí vysmál do očí. „Dobrá,…Crucio!“ hůlka mířila na Kelly. Dívka se začala zmítat v bolestech na  ledových kamenech.

 

 

 

 

 

 

 

 
 

 

 

 

12.01.2011 20:32:33 - snape anonym: exelent!!! to sa mi lúbí!!!
24.02.2008 19:20:25 - s.d.v.b.r.: goood
24.02.2008 19:16:45 - Sharon: napiš nějak kdy vždycky přibyde další kapitola
12.02.2008 11:02:14 - admisnistrátor: jsem hrozně ráda že se vám to líbí-...postavy kelly....ta přibyde |

:) ale neprozradím kdy a za jakých okolností------wesleyovi promiň to smáznu smiley

 
snění je povolené