povídky ze světa HP

Svět Harryho Pottra neni dokonalý jen v toužebném přání

1.kapitola: problém číslo 1: DROGY

Na začátek příběhu chci udělat tak tři kapitolky, kde bude Kelly poměrně taková „zlobivá, neposedná holčička“ a otce ukázat v tom lepším světle, jako slavného, trpělivého, rozvážného muže. Pak, ale poznáme a hned na začátku je vidět, že NIKDO NENÍ DOKONALÝ. Kelly se bude muset vypořádat s touhou být „tajně“ zpěvačkou, lhaním, špatnými známkami, drogami či alkoholem- i přes to že její otec jí sám nabízí alkohol, ne..ona to bude přehánět. Prostě to není nic divného. Je to typický život mladé pubertální dívky, která je slavné kvůli rodičům a sama chce vše vyzkoušet a dokázat. Jak se s tím vypořádá její tatík se dozvíte v povídce: „svět hudby!“

 

Dívka šplhala přes obrovskou bránu. Vedla k nemalému památkově chráněnému domu o čtyřech patrech s velkou zahradou. Normálně to bylo krásně útulné, ale teď v noci měla stažený krk úzkostí a strachem ze stínů. Znovu napjala svaly a hop. Seskok byl tvrdý. Ještě štěstí, že psy byli zavření, neboť by mohli probudit Elizabeth- chůvu. Digitální hodinky na ruce ukazovaly něco kolem půl třetí ráno. Nebyla to však jistá informace. Pár piv a krabička cigaret udělala své. Hlava se motala čím dál víc a už se těšila, že zaleze do pokojíčku, i když ve špinavém oblečení a páchnoucí kouřem. Elizabeth snad nenapadne jí budit dřív než se stačí vyspat a pořádně umýt. Dala se do poklusu. Dům byl zahalen ve tmě. Konečně dorazila na místo. Její okno od pokoje bylo tři metry vysoko nad ní. Měděný okap vydržel její nepříliš velkou váhu a ona se střemhlav vrhla do šplhání.Okno bylo pootevřené. Ve stejném stavu jako odcházela. Po hladkém doskoku její tělo ucítilo nával tepla. Fofrem zavřela okno a rozsvítila lampičku. Vydechla úlevou. Podívala se do zrcadla. Melírované vlasy po pas, droboulinké tělo, které přesto působilo poměrně vzpurně a mohutně, štíhlý pas, a krásná kukadla zvýrazněná černými očními stíny. Náhle uslyšela odkašlání. Dívka se strachem vyskočila do výšky a uvědomila si, že se vlastně nerozhlédla pořádně po pokoji.

„Ahoj Kelly.“ Promluvil Eric. Dvaceti šestiletý kytarista jejího otce, metalového zpěváka. Dívka se nervosně posadila na postel vedle Erica. Měla mírně provinilý výraz. To jí však nezabránilo v proti útoku.

„Co tu děláš? Vždyť z turné jste se měli vrátit až zítra večer.“ Syčela.

„Ale madam, neměli jsme po pravdě spát?“ na tváři mu hrál úsměv a Kelly se s uraženým výrazem opřela o kytaristova ramena, která byla pokryta blonďatými vlasy.

„Tvůj otec dokončil turné trochu dřív. Chtěl tě v noci překvapit. Asi za  chvíli sem přijde a připrav se na pořádnej rambajz. Nejmíň už hodinu tu kleje na celej dům a chystá ti nepříjemné zážitky. Kde jsi vlastně byla?“ Kelly začala myslet na plné oprátky. Popravdě se těšila až zas po půl roce uvidí otce, doopravdy hrozně moc, ale tohle se nesměl dozvědět.

„ No tak, kde?“ chechtal se. „Je z tebe cítit kouř…hmm, alkohol…to se tátínkovi moc líbit nebude.“

„ No mohlo by. V mým věku už dávno bral kokain a šoustal holky na ulici.“

Eric pouze souhlasně pozvedl ramena. Pořád se usmíval.

„ Nezamlouvej to! Kde si byla?“

Kelly vyplázla jazyk.

„ Hmm, novej kovovej hrot v jazyku? Nekecej, tak kde jsi byla?“

„ To fakt nemůžu,“ namítla Kelly „otec by mě přerazil.“

„Přerazil? Máš nejtrpělivějšího otce pod sluncem. Už ho vidím. Zatím co si pamatuju bylo nejhorší, když jsi mu prohodila míčem ten drahej obraz. Myslím, že tě s rámem od obrazu hnal přes celou čtvrť a skončilo to tím, že ti k večeři udělal škubánky s kozím mlíkem.“ Na to se znovu rozesmál.

„ No, nic jsem unavená…Asi půjdu spát. Oslavíme návrat až odpoledne“ Stáhla z nohou zablácené tenisky, když jí zastavil hlas.

„ Bez vysvětlení ne.“

„ Tati!!!“ vykřikla, vyletěla z postele a skočila mu do náruče.

„ Zase sis nechal zkrátil vlasy!“ vyčetla mu dívka a omotávala hnědý pramen vlasů okolo prstu.

„ Mám je po ramena! Co by si chtěla?“ dívka zažvatlala něco vysoce neinteligentního.

„Tak rád tě zase vidím, broučku.“

„ Strašně jste mě vyděsili. Netušila jsem , že přijedeš už dnes.“

„ No, nevím co s tím vyděšením, ale když Elizabeth zjistila, že nejsi doma. . .“ oči mu zajiskřily.

„ No jasně hned se do mě pouštěj. Neviděla jsem tě půl roku a ty mi hned něco vyčítáš.“ Překřížila ruce v odmítavém gestu.

„ Kelly, no tak stačilo něco říct Elizabeth a nemusela si jít potají.“ Znovu jí věnoval objetí. 

„ No to by mě určitě pustila.“ Odsekla . Otec si jí nechápavě prohlížel. Zavolal na Elizabeth. Postarší dáma v bledé modrých šatech s růžičkami přišla během chvíle. Ulehčeně se podívala, že svěřenkyně je v pořádku.  Dívka přešlápla a pohledem se vyhnula tátova pohledu.

„ Proč by si nepustila Kelly večer ven?“ chtěl tenhle spor vyřešit co nejdřív.

„ Protože měla domácí vězení .“ rozuzlila problém.

Eric vstal, povzbudivě se podíval na Kelly. „Každý má někdy špatný den.“

„Každý taky není cítit kouřem a alkoholem.“ Namítl otec. To Kelly dopálilo.

„ Ty máš co říkat! Co jsi celej půl rok dělal než hulil trávu a-“

„- už celý rok nic neberu. Neberu drogy. Kouřím a dám si alkohol. To je pravda. Ty můžeš taky, ale jen na akcích kam tě pustíme a jestli byl s tebou nějaký problém a měla si být dnes večer doma tvoje chování mě mrzí.“

„Mluvíš, jako tvůj otec. Pamatuješ na svoje útěky, Johne?“ Optimistický Eric se plácl do kolene.

Otec se usmál. Znovu objal dceru, pak jí popadl a hodil do postele.

„Tak přiznej barvu, kde jsi byla?“

„Chceš slyšet sladkou lež nebo bolestivou pravdu?“ Kelly se při slově pravda mírně zajíkla.

„Samozřejmě že od své dcery chci slyšet jen pravdu.“ Mírně se jí změřil modrýma očima.

Dívka vzdychla. Svému otci prostě lhát nemohla. Nikdy by jí nepotrestal víc než by si zasloužila. Někdy na ní byl spíš velmi mírný.  Jenže s tímhle si koleduje, vážně ano. A mámu nikdy neměla na ochranu, když jí zemřela. V té době byla ještě doopravdy malá.

„Vampire club.“promluvila co nejtišeji. Elizabeth vyděšeně přikryla ústa rukou.

„Tak to ses vytáhla.  To musela bejt kalba, co?“ reagoval Eric.

 „Jo, jo. Starej dobrej krvavej vampire.“ Ještě dodal.

Otec se chytl za vlasy. Na čele se mu objevila hluboká vráska. Podíval se do jejích očí, které mírně vyjukaně čekaly na to co se bude dít.

Tak to jsem neměla říkat a neměla. Za tohle si vyfasuju buď pár pořádnejch facek, nebo vejprask, kterej by v životě otce nenapadl  nebo domácí vězení na celej můj  život

„ Ty jsi nějaká vyděšená?“ ušklíbl se. Kelly pozvedla obočí.

„Stojíš nade mnou  v černým hábitu, vypadáš jak velitel všech zombií a divíš se, že se tu třesu strachy?“ Otec pouze zavrčel, příkře přejel dceru pohledem s příslibem, že budou mít dlouhý rozhovor.

„Elizabeth, myslím, že můžeš jít domů a omlouvám se ti za chování mě zdivočilé dcery.“ Žena nic nenamítala. Rozloučila se a okamžitě zmizela dveřmi.

„Vítej doma!“ Kelly se zářivě usmála a ne naposled dnes večer objala otce s mlaskavou pusou.

„Hele Johne, lidi nám dole vybalujou ty zatracený nádobičky na hraní. Kytary, aparatury, bicí.-“ Eric ukázal z okna na kamion, který právě přijel.

„Kde je Bill?“  přerušila ho Kelly.

„Ten si někde užívá k klubu s děvkama.“ Mávl rukou. Dívka se něj podívala. Byl unavený, doopravdy vyčerpaný.

„Nechte to ty poslíčky vybalit a oslavíme, že jste zas zpátky…hrozně se mi stýskalo.“

„Mě taky.“ Potvrdil zpěvák s pochybnou minulostí a pevně vzal její ruce do svých.

 

Začínalo pomalu svítat. Obrovský dům třpytivě zářil, když sluneční paprsky procházely prosklenými okny.

„Takže si spadl z podia?“ řehtala se dívka. Její řasenka už dávno byla rozteklá po celém obličeji díky slzám štěstí a smíchu. Otec ten i svůj strašidelný vzhled okamžitě smyl v kuchyňském dřezu.

„Jo spadl, taky jsme byli pořádně opilí.“ Potvrdil Eric a poskočil na židli.

„Mluv za sebe! Já byl střízlivej, na rozdíl od tebe. Nevím co to bylo za rify na kytaře, ale vůbec to neladilo. Jo neladilo!“ okřikl ho Johne.

„Stejně si mi zaplatil skoro celej balík! Můžu si teď koupit co chci.“

„Chceš pivo, Kelly?“ Ignoroval Erica a  podal jí čerstvě vychlazenou flašku. Dívka vděčně přikývla . Vypila ho na první nádech. Otec to nekomentoval. Jen si zapálil cigaretu. 

„Co teď máte v plánu?“

„Příští týden začneme nahrávat nové album a musíme uzavřít novou nahrávací smlouvu. Pak musíme znovu obvolat všechny festy, vymyslet nové logo, nový obal na cd…“ Už nevěděl co dál by řekl. Pouze zpozoroval smutný výraz své dcery.

„Mohla bych na další turné jít s tebou?“ snažila se udělat psí oči.

„Nechci tu být zase sama.“

Otec zavrtěl drsně hlavou. „To už jsme probírali. Eric je taky proti. Je to dost vyčerpávající. A ty musí chodit do školy.“

Dívka pouze hodila mírně vražedný pohled po Ericovy a kopla do sebe další flašku piva.

„Kolik bylo lidí na tom Japonskym turné?“

„Něco okolo 30 000 lidí, jo byl to úspěch.“ Kytarista bez myšlenek odpověděl.

„Hele Johne, já musím jít už domů za ženou. Napsal jsem jí zprávu a čeká mě na sedmou ranní. Tví sekretářce napíšu čísla lidí, který musí obvolat. Pak nezapomeň, že za dva dny vystupuješ v televizi a bude tady mazec kvůli maskování a tak.“

„Určitě, Ericu.“ Dalších deset minut se loučili s blonďatým mladíkem. Jen co se zavřely dveře, zvonek se rozřinčel na všechny strany. Kelly poklesla kolena. Byla vyčerpaná. Další návštěvu těžko vydrží.

„Marley a Jack!“ dveře otevřel Johne. Zběžně povzbudil dceru pohledem.

Dívka na ně vrhla zvlášť arogantní pohled místo pozdravu. Příchozí ignorovali její chování.

Marley! Bože toho chlapa tak nenáviděla. Starší nesympatický, bývalý dealer drog, dnes pracoval v televizi a patřil skoro i do rodiny. Na každou akci je doprovázel.

„Chovej se slušně.“ Zašeptal otec. Zrovna hostům nabízel whisky s ledem. Dívka pouze pohlédla jiným směrem. Jack to byl klávesista. Člen kapely. Většinou skládal hudbu. Otec jen přidal text. To taky není správně řečeno. Padesát procent písniček je zpěváka a zbylá procenta patří Jackovi. Ten Kelly moc nevadil. Třicetiletý muž s krátkým sestřihem a dost laxním chováním. Byl jim podobný. Člověk, který dokázal stejně jako ona zahnat ostatní svými ostrými nadávkami.

„Ty vole Johne, jsme se dlouho neviděli co?“ Jack dal ruce v bok a odplivl si někam na plovoucí podlahu. Nedokázala jsem si odpustit hlasité: „Pane bože!“

Otec by normálně Jacka poslal někam do háje, ale Marley to doopravdy kazil.

„Johne, víš proč jsme přišli, že?“

„Vím, Kelly běž do pokoje.“ Dívka ztuhla. Přímý rozkaz.

Tak to ne. Jestli si myslíš, že se doma ukážeš dvakrát za rok a já tě jako beránek budu poslouchat???

„Kelly? Slyšela si mě?“ Není divu, že se na to zeptal. Kelly měla nepřítomný výraz.

„Překvapivě ano, otče.“ Pronesla sarkasticky. Jako páv se nadzvedla a odpochodovala do svého pokoje. Zaklapla do pokoje, popadla ovladač na svojí hi-fi věž a pustila na plno svoje oblíbené metalové cd. Stěny se hýbali ze strany na stranu a uši by nevydržely, kdyby si nedala vatu do uší.

 

Mezitím u vchodových dveří

 

„Eh, stálo by to dvacet milionů dolarů.“

„To, ale není poctivá cena.“ Namítl. Marley něco řekl, když ho přehlušil nepříčetný řev neznámého zpěváka.  Johne se pouze pousmál. Moc dobře znal svoji dceru. Vždycky, když se vrátil z turné vyžadovala si plnou pozornost.

„Marleyi, vydrž.“ Vyběhl po schodech a vrazil do dveří. 

„Okamžitě ten krám vypni.“ Podrbal se na krku a pak dal ruce v bok, přičemž jeho dcera hudbu ještě zesílila. Otec jí následně vytrhl ovladač z ruky a zmáčkl pauzu.

„Tvoje předvádění by mohlo skončit! Varuju tě! Pořád máš u mě ten rozhovor!“ syčel. Vypadal velmi rozzloben.

„A co?“ zaútočila. „Co mi uděláš? Vrátíš se a musíš mít hned zas plnej program!? Naplácáš mi na holou?“  

„Nemám náladu na tvoje odmlouvání. Ještě jednou něco takového a ztrestám tě. Věř, že jo!“

Dívka se překvapeně podívala do otcových očí.

„Proč to říkáš? Stejně bys to neudělal….“

„Ne, neudělal, když teď možná i ano! Já jen…. Prosím nech toho svého rebelství alespoň na pět minut. Pak se ti budu věnovat, ano?“  jeho obličej se uvolnil. Políbil svou dceru do vlasů. Otočil se a seběhl dolů. Dívka se smutně podívala za odcházejícím otcem. Ne, neměla to  s ním lehké, ale ani sama to svému rodičovi nezlehčovala. 

 

O týden později

 

„Takže platí? Bude tam kytara a baskytara?“ Kelly se podívala na zbytek své rockové kapeli. Tři mladíci a ona. Přikývli spíše více z opilosti než z vlastního úsudku. Jeden z nich vytáhl malý balíček. Vysypal si kus na dlaň, hrál si s drogou jako se svým domácím mazlíčkem, nakonec decentně šňupl.

Kelly se zasmála a taky prstem zasunula kus prášku do nosní dírky. Nasála.

„Tady máš. Vezmi si to domů. Já to nemůžu mít u sebe. Naši by to zjistili. Otec mě šíleně zmlátil, když se dozvěděl o kouření a nevím co by udělal kdyby tohle věděl…“ Blonďák se zazubil.

„Jasně, Petře.“dívka zasunula dva balíčky do kapsy od své bundy. „Já už budu muset taky jít. Zkoušku dáme za dva dny, jo?“ Členové kapeli pouze vzdychli. Nebyli ve stavu kdyby vnímali.

„Čau.“ Dívka se rozloučila a kluci zahalekali nesrozumitelná slova. 

Kelly to měla domů tak 30 minut pěšky. Zkoušky s kapelou měli domluvené ve škole. Tělocvična výborně sloužila jejím účelům. Zamumlala, když míjela kabinety předmětů z kterých propadala a s teď už radostným poskokem vyšla ze školy. Byl klid. Neděle večer. V Anglii tenhle den prostě nikdo nic nedělal. Zazvonil jí telefon.

„Ano?“

„Kelly? Kde sakra seš? Máme ten rozhovor!“ otcův hlas jí zasáhl jako blesk. On nadával. To bylo poslední co teď potřebovala. Přestože jí droga omamovala, cítila smutek. Chtěla podržet, chtěla cítit že jí má někdo rád a on jí vyčítal co se dalo. Začít kariéru, mít partnera, žít radostný život…nic se nedařilo. Tráví volný čas s kapelou, drogami či alkoholem.

„Jsi tam?“ běsnil jeho hlas.

„Jo a neotravuj…jsem za chvíli doma.“ Naštvaně zmáčkla červené tlačítko, takže ani neslyšela tátovu odpověď. V kapse jí šustily pytlíčky plné kokainu. Najednou jí bylo jedno jestli to otec objeví nebo ne. Prostě šla. Jo, vezmi si znova drogu a znova. Třeba se předávkuje. Je to super. To věděla. Před chvílím s tím začala a už teď si užívala každý kousek toho bílého zázraku. 

 

Domovní dveře se před ní otevřely. Stál v nich dost rozčíleny táta. Dívka mírně svraštila obočí. Takhle nakvašeného ho už dlouho neviděla. Poslední dobou se otec nějak snadno rozčílí. Mávnutím ruky jí poslal dovnitř. Hlasitě bouchl dveřmi a uvítal dceru nepříjemným hlasem.

„Můžeš mi říct kde si byla? Máme ten rozhovor ohledně Vampire clubu! Co ten telefon? Co to mělo znamenat?!“ chytl se pevně stolu. Kelly se pohodlně posadila na židli. Nevzrušovala jí otcova nálada.

„Ne, nemůžu ti říct co jsem dělala. Zapomněla jsem na tvůj poučný rozhovor a do háje na něj nemám vůbec náladu.“ Měla zastřené hlasivky a mírně špitala. Chovala se divně. Muž to poznal hned.

„Jak se to ke mně chováš?“ broukl mírně. V normální situaci by to dívka neřekla. To dobře věděl. Respektovala ho rozhodně víc než dnes předváděla, ale taky v normální situaci by jí nešetřil a vlepil by pořádný pohlavek. 

„Chovám se stejně, jako ty ke mně.“ Sykla.

„Jestli si myslíš, že tvůj věk pro mě znamená výprask je tabu, tak to tedy ne. Začni se chovat normálně nebo tě vážně vohnu přes koleno!“  ke konci skoro křičel. Náhle se dívka roztřásla. Zbledla, rty ztmavly. Ruce neudržela v klidu. Muž k ní přiskočil. Že by se zalekla? Ne,… to nebyl ten problém. Byla nemocná, omámená něčím nebo cokoli na tenhle způsob.

„Je ti dobře?“

„An-o-o.“ drkotavě přikývla. „Nezlob se na mě. Jestli si to zasloužím, tak-“ pořád mluvila víceméně nepřítomně. Jako kdyby spala. Otec jí bolestně vzal do náruče. Dneska nic nevyřeší. Dívka si musí odpočinout a snad jí zítra nějak domluví. Ono, kdo by chtěl být dcerou člověka, kterého média považují z blázna.

„Dáme tě spát, broučku.“ Pomalu vycházel schody. Zhasnul lampu v kuchyni.

„Jestli si to zasloužím tak mi –“

„Ale mlč, ty hloupá…“ řekl mírně. Byl si vědom, že dívka skoro nevnímá. „to bys musela hodně provokovat abych tě vytrestal a to víš, že já to tvoje provokování trpím.“

Kelly se chabě pousmála a těsně před tím než usnula pronesla:

„Kdyby si věděl to co já… dlouho by s-e-e-s nerozmýšlel a sjel mě neskutečným způso-“ v té chvíli se hlas zlomil. Muž pohlédl na její zavřená víčka a zahřálo ho u srdce. Veškerý hněv ho opustil. Miloval svojí dceru. Otevřel dveře od pokoje. Položil dívku na postel. Sundal jí zablácené tenisky, bundu a strčil jí pod deku. Nakonec jí políbil na čelo. Automaticky si ho přitáhla k tělu a muž jí položil hlavu na hruď.

„Spinkej, ty malá uličnice.“ Usmíval se a pak i kroutil nevěřícně hlavou, když dívka hlasitě oddychovala. Zvedl se, když uslyšel že něco dopadlo na zem.

Sklonil se. Na koberci ležely dva pytlíky s bílým práškem. Muž ztuhl. Neměl odvahu se sklonit a přijmout realitu. Nakonec to udělal. Promnul prsty obal. Zalapal po dechu. Jeho srdce bušilo na poplach. Podíval se na dceru.

To není možné.To ne! Ona ne! NE! NE!

Temnota všude kolem zaplavovala tenhle pokoj a muž opustil místnost. Musí toho soustu udělat.  

01.12.2008 18:58:11 - KiVi: Jak není povedená? Je nejpovedenější z těch co píšeš ;)
28.11.2008 18:24:20 - Zyan: ještě...bych se měla zeptat...neznáme se Prýjo? Protože mě napadá jedině jedna kráva, která to sem mohla napsat... a že už sem párkrát psala akorát je tak trapná že si nenechá aspoń zu jednu přezdívku. Ale nic...chápu...povídka není zrovna povedená...a díky az komenář...jsme jenom tak Nakvašená..kvůli tomu, že si myslím že tě znám a já tě neznám nebo já nevím :)... jestli se neznáme tak s eomlouvám.... smiley
28.11.2008 18:21:04 - Zyan: Hold..každý není dokonalý...já nejsem spisovatelka...nemůžu za to..., že mě Bůh neobdařil něčím lepším... A úchyl jsem...tak tu nenadávej culíšku....smiley
19.11.2008 17:35:27 - prýja: tak tahle povídka se mi fakt nelíbí. vůbec se mi to tu přestává líbit. už sem nebudu chodit. jseš úchyl?

 
snění je povolené