povídky ze světa HP

Svět Harryho Pottra neni dokonalý jen v toužebném přání

U mistra lektvarů 2/2-Slečna Kornetová

Tak, přibyla nám povídečka. Přeji hezké čtení.

kapitola je věnovaná všem kdo mají rádi chudáčka Potříčka, když jsou ty mudlové tak zlobivý

je to trošku kratší

 

Madame Pomfreyová držela křičící hlavu bezmocného chlapce. Tělem procházely křeče. Jeho pleť byla pomalu bledá. Za to mohl nedostatek krve. Lektvarovému Mistrovi docházeli pomalu zásoby a on teď učil. Poppy kouzlila co mohla, ale zastavit krvácení z jizvy na hrudi nedokázala.

Po obličeji jí tekly slzy, jako Harrymu. Nemohl  umřít jen tak  v náručí. Viděla Severuse, jak jí na chlapci záleží.

„Chlapče! Přežil si pády z koštěte, mučení jehož-jméno-nesmíme-vyslovit, dokázal si vydržet. Všichni! Všichni tě potřebují!“ další bolestný nádech. Musela to být noční můra. Proč, ale cítil tolik bolesti?

„Zabij mě! Ne jeho!“ ve vyschlém hrtanu se slova zasekávala, ale Poppy rozuměla.

„Pane bože…“ sykala. Nalila mu násilím lektvar do krku.  Chlapci povolily svaly a mohl se bezbolestně položit na postel.

Madame Pomfreyová po dobu krátkého spánku hledala v knížkách  kouzla a neustále zkoušela na svém svěřenci. Nic nepomáhalo a ona prostě pochopila.

Musí se vyléčit sám … je jen na něm jestli zemře či ne…

Celý den ho tedy držela v komatu. Věděla, že nic jiného se nedá dělat.

Pomalu se blížil večer, když vše začalo nanovo.

Chlapec se nepřítomně vzepjal a kopal nohama jako kůň. Když se ho dotkla Poppy začal se rvát. Bazilišek se blížil. Ona to byla. Pryč od ní.

Dveře se otevřely a vstoupil strhaný profesor lektvarů. Měl ustaraný pohled v očích a první kam se podíval byl Harry. Ten právě začal křičet.

Nebyl to, ale jeho hlas.Byl to hlas krutého Voldemorta. Jeho hlas, který šel z chlapova hrdla.

„Ach Harry, měl si raději zamřít.“ Sadistický, krutý hlas.

„Nenávidím tě!“ syčel. Popraskané rty se bolestně o sebe opíraly.

„Ne mě. Nikdo tě nemá rád. Ani tvoje rodina, že? Nikoho nemáš…“smál se.

„To není pravda.“ Jeho plas zakolísal.

„Harry prober se!“ křičel mu do ucha cizí hlas. Ten hlas zněl zoufale, ale i odvážně. Chtěl se sním prát. Bazilišek ho chce zabít! On cítil bezpečí. Cítil teplo. Voldemort se rozpadl a on mohl v klidu oddychovat po boku neznámého. Snape se pousmál. Mastné vlasy se lehce dotýkaly Harryho obličeje.

„Poppy děkuji ti, že si se postarala o Harryho…myslím, že teď to zvládnu sám.“ Pohladil chlapce po lících. Madame Pomfreyová chtěla namítat. Muž jí mávnutím ruky vyhodil ze soukromých komnat. Mávnul hůlkou a měl na sobě čisté oblečení. Nechápal, že si toho chlapce mohl tak oblíbit. Možná se mu chtěl zavděčit, že se choval tak hrozně celé ty roky. Že ho nepochopil. Že byl slepý. Možná i kvůli němu umíral. Co se stane, když se probudí?

Bude ho nenávidět, jako před tím. Ano, bude to pro oba zklamání. Zahnal zlé myšlenky. Vedle postele vyděl prázdné lahvičky od lektvarů. Bylo jich velké množství. Prohlížel si jizvu, kterou měl Harry na hrudi. Vedla od krku po podbřišek. Pohladil chlapcovo zpocené čelo a šel dělat další dávku lektvarů. Věděl, že nic jiného nezbývá než čekat.

Po dobrých dvou hodinách zanadával. Jeho dítě pořád spalo pod vlivem pěti uspávacích lektvarů, ale on zkazil další dávku. Poprvé za svůj život kopl naštvaně do kotlíku. Ten se převrhl. Nedodělaný lektvar začal požírat koberec na zemi a do ovzduší unikal nepříjemný čpavek. Muž zanadával a v rychlosti dal vše do pořádku. Jeho syn tam ležel a potřeboval ho. Pomyšlení, že ho Voldemort přes jizvu na víc mučí ho přímo drásala. Akorát stačil udělat potřebný lektvar, když přestal působit ten minulý. Chlapec začal bolestně sykat. Mistr Lektvarů přispěchal naproti. Nevěděl co má udělat, tak začal povídat.

„Madame Pomfreyová se zachovala nezodpovědně. Nalila do tebe spoustu různých lektvarů. Proto ti teď do půlnoci nebudu moct dát jakýkoli jiný. Ohrozil bych tvůj život.“Bylo jasné, že Harry neposlouchá. Chlapec však měl zkřivenou tvář bolestí a i přes zavřené oči Mistr Lektvarů uviděl velký zájem v dobrém srdci. Posadil se na okraj postele a hladil ho po lících.

„Vše bude dobré. Budeš žít se mnou. Půjdeme na moje panství a tam bude pokoj jen pro tebe. Vlastně klidně celé patro.“ Vymýšlel skvělou budoucnost plnou překvapení a toužebných přání.

„Bude to úžasné, budeme závodit ve Famfrpálu a … a vše možná co máš rád. Budu tě doučovat z lektvarů.“ Ta myšlenka mu přišla hrozně směšná. Přehrával se mu chlapcův znuděný výraz, který vídal každou hodinu. Při poradě jak ho chválil Lupin profesor obrany proti černé magii. *Lupin vyučuje i ve 4.ročníku

Profesorka McGonagallová ho chválila i přes abnormální množství školních  trestů, které si vysloužil Harry s Weaslym. Madame Prýtová nechápala proč je z lektvarů tak špatný, protože při bylinkářství vydává vynikající výkony. Muž sklonil hlavu.

„Bude to úžasné, slibuju.“ V hlase byla naděje v lepší začátek. Probere se vůbec k životu?

„AUUU!“ zanaříkal. Suché rty se sotva pohybovaly. Někdo zabušil na dveře. Kdo to sakra je!? Vstal a otevřel dveře. Nejprve si všiml Poppy a pak …

„Slečna Kornetová?“ vydechl. Žena si ho přeměřila arogantním pohledem.

„Jdu zkontrolovat Harryho. Paní Pomfreyová mě informovala o stavu pana Pottera.“ Bez meškání vešla dovnitř. Mistru Lektvarů se třásly rty.  Poppy je nechala o samotě.

„Jaký je jeho stav?“chytla chlapce za zápěstí, otevřela oči, zkontrolovala zornice.

„Špatný!“odsekl.

„Pane Snape, potřebuji spolupráci. Je to velmi těžké, přesto –“ držela Harryho za ruku. Muž vybuchl. Nechtěl, aby na něj někdo sahal.

„-Já jsem v klidu, vy! VY!“ mlel. Chytl se za hlavu.

„Má problémy s emocemi. Počítám, že tohle mu pomůže.“ Podala modrý lektvar Mistrovi. Ten zbledl ještě víc.

„Proč mě to nenapadlo? Já jsem Mistr ne vy!“ řekl trpce. Doopravdy byl hloupí. Možná mu to pomůže.

„Musíme počkat až do půlnoci než mu to dáme. Má v sobě hodně dávek uspávacího lektvaru.“ Lékařka nechápavě pozvedla obočí.

„Je to jediná možnost, jak oddálit další schůzku s Pánem Zla.“ Vysvětlil. Bylo něco kolem deváté. Bylo jasné, ž Harry v dalších hodinách bude prožívat muka, jako nikdy jindy.

Seděl v křesle. „Dámě“ nenabídl nic k pití. Lezla mu na nervy a ještě se musel na sebe zlobit kvůli tomu lektvaru tišící emoce.

Harry zakřičel. Muž se zvedl, aby mu byl oporou. Slečna Kornetová byla rychlejší.Chtěl namítnout, že nesnese jen tak každý dotek, ale Harry se uklidnil. Pod její rukou pouze těžce, sýpavě oddychoval a občas vykašlal krev.

„Jeho plíce nebudou ještě v pořádku.“ Zpozorovala lékařka.

„Kdy si myslíte, ž by nemohl probrat z komatu?“

„Pokud to půjde touto rychlostí tak za týden mu přestanete dávat lektvary. Další dva dny bude trvat účinek uspávacího lektvaru a pak nevím…“ věděl co tím měla na mysli. V jaké fyzické kondici se probudí? Nad psychikou chlapce raději nepřemýšlel. Věděl, že to bude dost zlé.

„Měl by jít zpátky do nemocnice. Vím, že učíte. Nebudete mu věnovat patřičnou péči-“

„Zpátky nepůjde!“zahřměl. „Jsou tam samí pitomci!“ řekl kousavě.

„To mi tedy jinak nezbývá než vás poprosit, abych se o něj mohla starat zde.“

Severus Snape byl zaskočen. Tu dívku ve věku pomalu studentky. Dobře je jí 23. Nemohl vystát. Arogantní, sarkastická dámička. Hluboce se zadýchal. Na druhé straně je tu jeho syn, kterému má co vracet.

„To nebude možné.“ Emoce zakryl. Mluvil nejchladněji, jak dokázal, při tom mu v očích jasně blýskalo.

„Jídlo, postel…vše si zařídím. Víte ředitel nemocnice mi to dal za úkol na něj dohlédnout…“ pokrčila rameny. Veškerá mateřská láska byla ty tam. Dokázala hrát Snapeovskou  hru naprosto bez emocí. Žádný vztah k Harrymu, ale pouze příkaz. Bohužel lhát neuměla a Severus uměl nitrozpyt.

 

 

10.07.2008 23:01:47 - KiVi : To je tak úúúh hustý! Výborná povídka...já jsem nadšená :) těšim se že v září přibyde i k týhle povídce hora kapitol :)
31.03.2008 07:14:14 - rikisa: když opomenu ty chyby, kterých je tam požehnaně - ale nikdo není dokonalý,že? :-) No a některé věty byly takové zvláštní - myslím tím slovosled. Jinak co se týče obsahu, moc se mi to líbilo, Sevík se trápí, och jaká podívaná. Těším se, až se Harry probere.



http://rikisa.blog.cz
30.03.2008 14:58:15 - Salisma: Přesně tak, nebuď na sebe tak naštavá, to nebylo mysleno tak zle... to byla jen připomínka... A navíc, chybu může udělat každý a jak už jsem psala, já jsem tohle taky kdysi dávno dělala.. Ale nezatěžuju se s tím, protože už to nedělám a když jo, tak nevědomky. A to opravdu může udělat každý.
30.03.2008 00:17:52 - mania_dardeville: Zyan: Jaj, to nemělo být tak, abys to přepisovala, jen to bylo aby sis to uvědomila. Rozhodně jsem to nemyslela zle, ale myslím, že pokud jsi rozhodnutá to přepsat, tak tím sobě jenom pomůžeš... smileysmiley

 
snění je povolené