povídky ze světa HP

Svět Harryho Pottra neni dokonalý jen v toužebném přání

U Mistra Lektvarů 1/2

U mistra Lektvarů

První třetina

Beta read: Nikdo= až za týden bude přeloženo :)

Snape rozrazil dveře do ošetřovny. Jeho tvář byla smáčená krví chlapce, kterého držel v náručí. Jeho oči se mu leskly. Madame Pomfreyová na něj zírala.

„Co mu je?“ zděsila se. Chlapec ležel, jak mrtvý. Nebo byl mrtvý?

„Je v bezvědomí…rychle Poppy…, prosím…moc tě prosím.“ Žena nečekala. Položili chlapce na lůžko. Zakouzlila pár kouzel. Její tvář zbledla. Na tváři se jí objevily slzy.

„Zavolej Severusi Albuse. Harry umírá.“ Mistr Lektvarů zakolísal. Čekal vše. Ne tohle. Jeho obličej ztratil zbytek barvy.

„Poppy,…“ mlčel. Mlčel, protože mu něco zakazovala povídat dál.

„Musí ke svatému Mungovi! To je poslední šance.“ Ve dveřích se objevil ředitel.  Díval se pouze na Harry, kterého považoval za svého syna.

„Jdeme!“

 

o deset minut později

 

„Slečna Kornetová?“ zeptal se Snape.

„Ano?“ blonďatá dívka se zahleděla neznámému muži do očí. Nebylo jí více jak dvacet tři. Přesto byla považována za nejlepší léko-kouzelnici v Anglii.

„Máme tady jednoho pacienta. Harry Potter. Je na tom kriticky,…vím, že máte jít na sál někoho jiného operovat, ale on umírá. Znám vás moc dobře,…vím že jste jediná kdo může toho…chlapce…zachránit.“ Lapal po dechu. Celou cestu běžel, aby jí zastihl.

„Okamžitě mi podejte papíry od Harry Pottera!“ zakřičela. V rukou se jí objevily listiny.

„O můj bože…“ začala a četla seznam zranění. „Otřes mozku čtvrtého stupně. Bez krve. Trojnásobné propíchnutí plicí, sleziny a dvojnásobné žaludku. Zlomenina pravé, levé ruky. Vykloubené obě nohy. Skřípnuté nervy v páteři, nejspíše poškozená psychika posledního stupně…“ celé to projela očima.

„Kdo mu to udělal?“ zanadávala. Dala se do běhu k sálu tři vedle stejně rychlého Mistra Lektvarů. Byl naivní! Hrozně naivní. Dokonce se snad i o toho spratka bál. On není spratek… Myslel si že zakouzlí pár kouzel a bude jako ze  škatulky. Oni mu řekli, že potřebuje operaci. Normální mudlovská operace v podání kouzelníků.

„Běžte!  Běžte domů…ten chlapec,…nemá cenu tu čekat.“ Kriticky mu pohlédla světle modrýma očima do obličeje.

„Nevíme, proč ten chlapec žije, ale rozhodně nemůže být čistokrevný člověk.“ To poslední co mu řekla, než zamkla dveře od sálu tři mu vyrazilo dech. Harry Potter není člověk?   Jeho zranění jsou tak vážná, že by normální člověk nepřežil. Sedl si v čekárně. Unaveně položil hlavu do dlaní. Poppy musela odejít. Stejně, jako Brumbál. On tam zůstal. Vzal si dovolenou.

Mlčel a poprvé ucítil slanost svých slz. Poprvé se zato nestyděl. Za slabost. Za tuto lidskou vlastnost.

Seděl dobrých pět hodin. Okolo něj prošlo spousty pacientů. Když se otevřely dveře.

Vyletěla sestřička. V rukou měla lektvar a jehlu.

„Pane, potřebujeme krev.“ Začala značně nervosně.

„Potřebuji zjistil jestli jste nějak alespoň vzdáleně příbuzný…nechce přijmout transfůzi.“ Muž vyskočil s nadějím, že Harry bude žít. Harry? Co to plácám! Potter! Vždy byl jen problém! Nic jiného…

„To je rodový lektvar.“ Ukázala na zelenou břečku. Snape se ušklíbl tohle kdyby někdy odevzdal otci se slovy- Tady je to hotové, dopadl by jako Potter, který je polomrtvý na sále.

„Ano, samozřejmě.“ Nastavil prst. Rychle zamíchala červenou kapku do lektvaru a nazlobeně přímo nenávistně vyjekla: „Proč jste rovnou neřekl, že jste jeho otec?!“ Popadla nádobu, která se rychle naplnila jeho krví. Mistr Lektvarů začal šílet. Sestřička odešla a nechala mu v ruce kus papíru kde byl rodokmen.

 

Lily Evansová  Severus James Snape

  /

             Harry James Snape

 

 

Muži vypadl pergamen z rukou. Brumbál….Brumbál…Ten jeho pohled, když mu oznamoval Harry půjde do Bradavic. To, že mě donutil ho chránit. On to věděl. On to tajil. Tajil. On měl syna!!! Syna, který ho nenávidí. A Harry má otce Smrtijeda. Nejneoblíbenějšího profesora na škole. Profesora Lektvarů. Musí mlčet. Harry musí přežít. Musí. Nesmí mu zemřít jediný syn, kterého kdy měl. Jestli přežije nesmí se to dozvědět prostě nesmí!!! Byl by cílem neúspěchu.

Jeho chladné srdce, jakoby dostalo něco čemu se říká pochopení. Neznal to, jako neznal svého syna.

Severus Snape zbytek dne a celé následující ráno proseděl s hrnkem kávy v ruce.  Byla dávno vystydlá, ale on ji používal k útěše. Konečně kolem jedné hodiny odpoledne se dveře otevřely. Vyšla doktorka Kornetová.

„Jak…?“ Chtěl začít. Žena ho umlčela mávnutím ruky.

„Ještě žije, ale je v komatu. Nevypadá to vůbec dobře. Nechápeme, jak vůbec může žít. Má v sobě pouze jeden a půl litru.“ Snape si oddychl. Žije. To slovo mu uvolnilo hlas. A Brumbál se tu zatím ještě neukázal.

„Kdy se probere?“

„Jste nahluchlý? Je v komatu! Buďte rád, že mu vůbec bije srdce. Teď chci vědět kdo mu to  udělal!“ zařvala. Zlost v ní bublala.

„Jeho opatrovníci.“ Sykl při vzpomínce na ty mudly. A také se mu nelíbilo její chování.

Ta „slečna“ vypadala na šestnáct. Mohla by to být jeho studentka. Ona si ne něj řvaa, jako na malé děcko. Jeho hrdost byla mírně sražena.Rychle se však srovnal.

„Musím napsat zprávu o týrání.“ Otočila se a odešla.

„Samozřejmě!“ kousavě odpověděl.

„Váš syn bude na  pokoji číslo dvacet osm. Proč byl vychováván u mudlů?“ zeptala se s bodavým pohledem.

„To je soukromá záležitost.“ Odsekl tak prudce, že dívka raději ucouvla. Otočila se a odešla.

 

Mistr Lektvarů otevřel dveře od pokoje. Zadíval se na svého syna. Byl vyzáblý. Měl na sobě bílé nemocniční prostěradlo. Muž si sedl na křeslo vedle postele. Chytl nehybnou ruku a začal mu vyprávět příběh o dvou andělských duších, které bojovaly proti zlu. Když dokončil příběh podíval se a lektvary, které měl připravené pro podání do hadiček. Nakrčil nos. Vyživující lektvar, lektvar proti bolesti,  Mozečková mast, a pak pár lektvarů na zahojení .

„Ne, Harry. Ty tady nezůstaneš. Tobě víc pomůžou mé lektvary než ty jejich. Pro tebe už udělali vše co mohli.“ Rychle se rozloučil se synem a přemístil se.

 

O pár minut později v ředitelně

 

„Jak je na tom?“ zeptal se ředitel. Snape zuřil. On to prostě jen tak řekl, jako by o něj neměl strach.

„Je v komatu.“ Odpověděl. „Chci si ho odnést do svých soukromých komnat. Ty lektvary co mu tam podávají…zvládnu to tisíckrát lépe.“ Ředitel nezvedl ani hlavu od své pošty.

„Souhlasím, můžeš ho přivést, ale Poppy ho bude pravidelně kontrolovat.“ Přikázal. Snape ucedil něco ve smyslu: „Jako bych to nezvládl sám!“ Severus opustil Albuse.

 

Mistr Lektvarů položil Harry do jednoho z pokojů, které měl pronajaté v Bradavicích. Přikryl ho huňatou dekou na které zakouzlil vonící kouzlo. Vzal si dovolenou na týden, pak musel slíbil, že se vrátí zpět do vyučování. Trávil dny zavřený v laboratoři, kde vařil lektvary pro Harryho. Každý den si k němu sedal a vyprávěl příběhy. V noci si k němu lehl, když se chlapec třásl zimou nebo když křičel ze spaní. Kouzlil nad ním, aby pravidelně zjišťoval jeho stav. Když po celých  pěti dnech zjistil, že plíce jsou zahojené nemohl uvěřit. Chlapec byl zesláblý, ale zdraví a vyléčený. Ležel, třásl se. Neumíral. Jen spal, jakoby čekal na příležitost. Občas mu povídal, jak vyřeší ty neshody. Že všechny problémy vyřeší a budou žít spolu. Dursleyovy už nikdy neuvidí. Nikdy, nikdy.

„To ti slibuji.“ Šeptal mu do ucha. Každičkou volnou chvilku. Právě nastal poslední večer, kdy nemusí  vyučovat. Ani jednou nevyšel na  chodbu říct zmijozelským co děla a proč neučí. Otevřel vždy jen Poppy.

 

Harry vzpomínky

 

Někdo mi utírá čelo.  Ten dotyčný mě držel za ruku a šeptal mi uklidňující slova. To není možné. Zlý sen už byl minulostí a já chci poslouchat jen ten hlas. Lehl si ke mně. Nemůžu tomu uvěřit. Můžu toho člověka obejmout. Chci se zbudit! Řve můj vnitřní hlas. Probuď se, probuď. Nemůžu nebo nechci? Cítím pnutí okolo žeber. Plíce pálí jako čert. Bolest zase přestává. Někdo mi masíruj hrudník? Je to jen sen nebo mě někdo má rád? Huš, je to sen.

 

Profesor Lektvarů naposledy bolestně pohlédl na syna.
“Vrátím se pozdě večer. Přijde Poppy.“ Oznámil mu. Zavřel za sebou dveře.

Nemohl tomu uvěřit. Když přišel před kabinet byl tam štos dopisů a celá řada studentů.

„Co tu děláte?“ zeptal se ohnivě. To co normálně řešil pozdní večery musel vyřešit během pěti minut se všemi kdo ho potřebovali.

„Kdo chce bezesný spánek?“ zeptal se unaveně, když skoro všichni zmijozelové zvedli ruce rozdal po dvou tuctech skromných lahvičkách. Ostatní zástupy se po chvíli také rozešli. Myslel si, že bude mít klid, když uviděl ty  co potkával úplně nejneraději. Grangerová a Weasley.

„Dobrý den, pane profesore. Chtěli jsme se zeptat jestli tedy víte co je s Harrym.“ Z jejího hlasu byl slyšet strach možná i únava.

„Běžte za profesorem Brumbálem .“ usekl.

„Ten nás poslal za vámi.“ Špitla tak tiše, jak jen mohla. Muž si hluboce oddychl.

„Dobrá, měla jste pravdu slečno Grangerová a Rone Weasley. Harry byl u Dursleyových týrán. Byl převezen k svatému Mungovi.“ Uviděl vyděšené tváře.

„Můžu projít, nebo mě chcete věznit?“ pronesl sarkastisky. Ron nemohl uvěřit. Doopravdy řekl jejich kamarádovi Harry?

24.04.2008 18:17:42 - Profesor: Moc pěkné.
19.03.2008 15:43:52 - mania_dardeville: Pěkné... Doufám, že Severus Harrymu řekne, že je jeho otec. Nebo, že se to Harry aspoň nějak dozví, prostě, ať to ví, to by bylo fajn... Kapitola byla moc pěkná, na chyby si stěžovat nebudu, když to ještě pošleš betě...

smileyUž jsem zmínila, jak moc mám ráda povídky, kde je Harry syn Severuse nebo Mistra..?

Jinak, dovolila bych si dát odkaz k sobě na stránku (myslím, že ho tam ještě nemám). smiley
15.03.2008 22:09:39 - Cambera: Je to vážně super!........nevím co dál říct..... jen asi že chci pokračování co nejdřívesmiley
15.03.2008 21:14:53 - Salisma: Ďuuuuuuuuu.... To je krásný! Moc se mi kapitolka líbila a musela jsem si ji přečíst hned 2x. Doufám že brzy přibyde další. Moc se těším. smiley

 
snění je povolené