povídky ze světa HP

Svět Harryho Pottra neni dokonalý jen v toužebném přání

Prolog: prázdiny u Dursleových

Proboha omluvám se za chyby v posledním odstavci,.. cituji " hedvika doopravdy není spálena na popel!!!"

 

Je to hodně krátké ...pouze 2 A4 moc se omlouvám

Bylo to přesně dva týdny co Harry Potter dokončil třetí ročník školy čar a kouzel v Bradavicích s vyznamenáním.

Půlnoc zrovna odbila. Jediná doba, kdy měl Harry kousek chvilky jen pro sebe v přístřenku pod schody. Nečekal, že léto s Dursleyovými bude ještě horší než doufal. Vernona zcela jistě opustil jakýkoli strach z Harryho kleteb a hned první den co se vrátil mu dal jasně najevo co ho čeká. Občas dostal ten pohlavek tam a zpět, ale teď to bylo celé úplně jinak. Strýc ho přesně před dvěmi týdny zbil do modra. Vlastně ne jen před dvěmi týdny ale i před třinácti dny, dvanácti, jedenácti atd… dokonce i včera, dnes a zase to bude zítra. Sykal a držel si pohmožděninu, kterou měl na hrudi. Dýchal opatrně tušil, že má zlomené žebro a poslední co chtěl, aby se mu něco stalo.

Ruka byla podivně opuchlá a nemohl hýbat prsty. Hlava mu třeštěla a na spodní straně stehna měl obrovskou jizvu, která věčně praskala a bylo z ní krve, jako z vola. Harry vzpomínal na Hermionu a Rona. Co asi dělají v Doupěti. Dursleyovi mu teď brali už i poštu a Hedviku zavřely do sklepa. Hůlku zlomily, knihy spálily.

Pořád ještě slyšel slova Verona.

„Kdo by tě chtěl! Ty holomku?! Žádné rodiče si nezasloužíš! Jsi nicka!?“ řval ještě před tím než ho srazil na zem a surově zkopal. Doopravdy si nezasloužil lásku. Bezcenný, neschopný. Nezasloužil kamarády.

Nemohl se učit. Udělat úkoly. Nic. Sloužil, jako poskok a když neměl strýček náladu tak ho zmlátil.

 Harry se přetočil. A z očí mu tekly slzy. Byla to bolest. Bolest, jak fyzická tak i psychická. Chtěl otce. Ach on ho tak chtěl! Chtěl milovat!

Věděl, že dlouho se zlomeným žebrem nepřežije. Jeden zrychlený pohyb nebo kopanec a má protrhlé plíce. Už teď vykašlával krev.

Ano,…stejně nevydrží. Dřív nebo později ho strýc znovu srazí na zem a umře. Umře bolestivou smrtí. Harry se zabije. Zabije dřív než to udělají ONI. Až bude připraven ukončí to co měl udělat už dávno. Dobro nikdy nezachrání před zlem.

O měsíc a půl později

„Pane! Pane profesore!“ volala Hermiona. Za ní se hnal pihovatý chlapec s huňatou šálou na krku.

„Co chcete slečno Grangerou.“ Ledově probodnul dívku pohledem. Zase ruší nebelvířané.

„Máme strach o Harryho.“ Sama nevěděla proč to říká, ale věděla, že když půjde za McGonagallovou  ničeho se nedočká a k řediteli se nedostane. Snape se přece jenom zajímal.

„Proč jste situaci vyhodnotila naprosto iracionálním způsobem, že by mě zajímal otravný Nebelvír?“ pozvedl obočí.

„Všechny dopisy co jsme Harrymu poslali se vrátily nedoručené.“ Řekla pomalu plačky Hermiona a Ron se přidal.

„Harry by to nikdy neudělal, pane profesore.“

„Ať mají vaše srdce klid.“ Pronesl sarkasticky. „ředitel už vyhodnocuje jeho další debilní  kousek proč nedorazil vlakem. Samozřejmě Pottre musí dorazit do školy. Zařídím to. Další hodinu máte lektvary. Doporučoval bych vám jít jinak to bude pro mě hezké bodové zpříjemnění.“ Ucedil. Mávl hábitem a nechal je stát s otevřenýma pusami na chodbě.

„Nevím, Albusi proč bych tam měl chodit! Zatím rozmazleným spratkem. Určitě popíjí kakao a kouzlí si někde nad svým palácem.“ Seděl  a měl překřížené ruce. Poklepával si prstem o druhé rameno. Nervozita byla čím dál tím větší. Profesorka McGonagallová seděla hned vedle Brumbála a přísně si Severus měřila.

Prostě tam jen skočíte, Severus. Nikdo jiný nemůže. Však víte. A dotáhnete ho sem zpátky.“

Naráz všichni mlčely. Dívaly se na reakci muže v černém.

„Co bych pro vás neudělal.“ Odpověděl kousavě. Přijal ohnivou whisky. Vyzunknul jí celou až do dna. Sebral cestovní plášť z věšáku a odletaxoval se do jednoho z mudlovského domu v Kvikálkově.

 

Harry se divil, že ještě žije. Celý měsíc neměl v ústech. Pouze vodu. Nebyl k ničemu. Když nesl před týdnem palačinky na stůl jeho nalomená ruka povolila a vysypala tác. Vernon mu zlomil i druhou. Zkopal ho a definitivně vrazil zlomené žebro do neznámého orgánu. Nemohl dýchat. Křičel bolestí. Spíše sípal, příliš vytížen a zlomen než aby odporoval Vernonovi.

Modřiny posázené po celém těle a tekoucí rány. Byl jen kost a kůže. I to bylo přehnané. Jeho kosti jakoby mizely. Ztenčovaly se.

„Pottre?“ křikl někdo z „rodiny“.

„Vylez ty malej nevděčném spratku! Nebo pro tebe mám dojít!“ Harry se chabě usmál. Podíval se na své pahýly. Nic nezvedl. Nic neudržel. Nemohl chodit. Po dobrých patnácti minutách se doplazil do dolní kuchyně. Vernon držel obálku. Dudley se připitoměle uculoval a Petunie odvrátila zrak.

„Co to je!“ zahřměl tichým vražedným tonem.

„Nevím.“ Špitl. Byl na pokraji zhroucení.

“Ty nevíš?“ zařval a vrhl se na ležícího chlapce. Začal ho tlouct, když se ozval zvonek. Harry brečel. Staré rány se otevřely a on se topil v kaluži krve.

„Běž do svého pokoje!“ křikl Vernon. Malá ironie osudu. Nemohl se ani hnout. Pomalu se sunul. Milimetr po milimetru. Zbyla za ním jen krvavá louže. To si ještě schytá.

„Co tu chcete?“ nakvašeně si prohlížel divného člověka v černém ve dveřích.

¨“Chci mluvit s panem Pottrem.“ Promluvil nejdřív klidně. Žádnou radost mu to nedělalo, že tu musí být a čekat na toho rozmazlence, jak nějaký sluha.

„Nevím co chcete, ale vypadněte.“ Křikl a zabouchl dveře. Snape se rozzuřil.

„Bombardino!“ dveře explodovaly a muž vstoupil dál. Vrhl nenávistný pohled na tlustého chlapce a paní „domu“. V tom si všiml krvavé stopy.

„Ježiši?“ nepatrně ho bodlo u srdce,

„Kde je Pottre?“ chytl tlustého muže pod krkem.

„Dostal jen to co si zasloužil.“ Nevraživě se mu díval přes přivřené oko do očí.

„Kde je!?“ zahřměl a muže pustil. Chlapce viděl, jak leze po schodech na horu. Skučel.

Přiskočil k němu.

„Harry? Harry?“ Chlapec mírně zvedl oči a z úst mu začala téct krev. Severus se proklínal. On špeh, který vždycky všechno poznal. Poznal, když bylo nějaké děcko doma týráno. Nepoznal co se dělo Pottrovi? Přes svou nenávist neviděl. Nemohl mluvit. Měl vyraženou čelist. Použil dvě kouzla. Jedním vyčistil oblečením druhým zacelil rány povrchové rány. To bylo vše co mohl udělat. Nechtěl vidět zmrzačené tělo toho  kluka.

Vzal chlapce do náruče. Nemohl vážit víc jak čtyřicet kilo. Bylo mu do pláče. Slavný Harry Pottre. Pán Zla ho nezlomil. Zlomily ho vlastní opatrovníci.

„Kde máš pokoj?“ chlapec chabě ukázal na přístřešek. V Snapeovi se znovu zvedla vlna nenávisti. Otevřel dveře se zámky. Něco co vypadalo, jako postel. S dobrou vůlí moly prožraná pokrývka páchnoucí po krvi a to bylo vše. Bylo tam chladno.

„Kde máš věci? Koště? Hůlku?“  Harry se zmohl na jediné slovo.

„Spáleno..“ to Severusovi vyrazla dech.

„Prosím já nic neudělal. Hedvika...." nestačil doříct chlapec. Pak omdlel. Rychle zjistil, kde je jeho sněžná sova a jako poslední slovo, které věnoval Dursleyovím bylo: „Já se vrátím!“ přemístil se s polomrtvým Harrym do Bradavic.       

 

06.06.2008 17:14:24 - : smiley
24.04.2008 18:10:11 - Profesor: Tedy, to je síla, ale líbí se mi to.
12.03.2008 20:05:30 - Tomasek:

hodne kvalitni zacatek uz se tesim na pokracovani :)
09.03.2008 15:15:33 - mania_dardeville: Pěkné, teda, nevím jak je možné, že jsem tuhle povídku nenašla dřív, hlavně, že tu druhou čtu... Ale to bude tím, že, i když mám nastavený rss, tak se mi to u tebe nějak špatně zobrazuje. smiley Budu sem muset chodit častěji okukovat novinky. Tahle povídka se mi líbí! Mám moc ráda povídky, kde jsou Dursleyovi takoví a chovají se k Harrymu prostě strašně. smiley

Jinak, opět jsou tam chybky, ale vím, že jsi říkala, že máš beta-reada, tak to už nebudu moc zdůrazňovat...

Moc se těším na pokračování... smiley

 
snění je povolené