povídky ze světa HP

Svět Harryho Pottra neni dokonalý jen v toužebném přání

Zmijozel, jak má být

Serena 

naše hrdinka.viz foto

Nová kapča je hotová,..omlouvám se že je to tak krátký

 

Dveře do Velké síně se rozduněli. Všechny tváře dětí i profesorů se zadívali na postavu v černé kápi. Ta  rázným krokem došla před katedru.

„Tak sem tu.“ Ucedila. Albus Brumbál se mírně usmíval.

„Tu žvýkačku,…“přikázal Brubál. dívka na něj vrhla vražedný pohled. Nemohlo jí být víc jak čtrnáct.  Vyplivla růžovou hmotu na zem a elegantně jí podpatkem od vysokých kozaček zadupala.

„No, sice jste tu měla být před půl dnem, ale to nevadí.“

„Nemyslete si Brumbále, že mi to dělá radost vás znovu vidět.“ Každé slovo ze sebe páčila. Začala si pohrávat s černými vlasy.

„Myslím, že zařazení může proběhnout hned.“dívka ignorovala Albusův pohled a pomalu přejížděla profesory pohledem. Pak se otočila k jednotlivým stolům. Zachytila pohled známé trojice. „Á slavný Harry Pottere. Jaká čest.“ Zakřičela na celý sál. Hermiona se natočila k Ronovi. „Ta by se dokonale hodila k Snapeovi.“ Všichni tři se dali do přidušeného smíchu.  Většina chlapců vrhala na novou příchozí vášnivé pohledy. Ona jen stála a měla mráz v očích.

 

„Ehm,…“ začal mírnit nově příchozí ředitel.

„Omlouvám se. Připouštím, velmi netaktní a  iracionální. Vaše dedukce je nepochybně správná.“ McGonagallová zalapala po dechu. Podala Brumbálovi Moudrý klobouk.

„Dnes máme tu čest…“ všichni v Velké jídelně zmlkli. „přivítat novou studentku  Shandy Krasiovou. Bude zařazena do koleje.“ Když jí ten „muž“ chtěl dát klobouk prožraný moli na hlavu hlasitě protestovala. Až když jí Albus uklidnil, že jí nehrozí nákaza položil Moudrý klobouk na její hlavu. Ten se bránil a jak dosedl zakřičel „Zmijozel!“ Shandy se usmála na ředitele a přidala se k jásajícímu stolu nalevo. Sedla si hned vedle Draca Malfoye  a dala se do řeči.

 

Po dvou hodinách

 

„Ty jo! Ty si fakt pomalovala zdi ve druhym patře nesmazatelným perem…..?“  Zmijozelové se řehtali na celé kolo. Shandy pohodila hlavou a upíjela máslového ležáku v ruce.

„Malfoy! Neslintej nade mnou!“ křikla.

„Jak bych nemohl! Si krásná.“ Dívce vystřelila ruka s láhvi a polila chlapce od hlavy až k patě.

„Budeme mít lektvary. Měli bychom se oblíknout do hábitů; .“  Shandy podala malá dívenka zelený balíček.

„Chcete říct, že tenhle hnus mám mít na sobě. Nenávidím zelenou“  Mávnutím ruky  změnila barvu na černou a dlouhá sukně se změnila na minisukni. Triko s dlouhým rukávem a hadem se změnilo na těsné tílko s hádkem, který se pomalu přeměňoval v draka.

„Nevím jestli ti to dovolí.“ Poukázal Draco. Všichni na ní hleděli a dívky jí probodávali pohledem „Mě kluka nevezmeš!“  Draco náhle mlčel. „Tak to má velkou smůlu.“ Zašklebila se znovu Snady. Draco mírně přikývl.

„No jestli je alespoň trochu chlap tak nebude nadávat. Teda pokud není na mužský.“ Draco se mírně zakuckal. „Je za mnou, že?“ nepatrně přikývl. Dívka se otočila a s mírným úlekem pohlédla na Mistra Lektvarů. „No jak vidím máme stejný vkus. Miluju černou. Jen ten hábit by vám slušel víc, kdybyste ho měl v tmavě modré metalíze.:“ pronesla klidně Shandy. Profesor kypěl vztekem. „Večer máte školní trest u mě v kabinetu.“ Řval.

 „To už na sobě nemusíte mít vůbec nic.!“ Ucedil a chtěl se otočil, když studentka pronesla: „Jak je libo.“ Mávla hůlkou a náhle tam stála jen v podprsence a tangách.   Mistr Lektvarů ztuhl. „Okamžitě si dejte něco na sebe.

„Takže už proti té krásné sukni nic nenamítáte?“ rebelsky se zeptala.

„Namítám!  Máme lektvary! Jestli přijdete v tomhle a nebo v tomhle. Píšu vaším rodičům a ani se tu neohřejete.“ Běsnil vzteky.

„Oooo super! Nemůže tam napsat ještě teď, i když já vlastně,… matka je děvka takže nejspíš nebude doma. Škoda aspoň bych vypadla z tohohle zapadákova.“  Na chvíli ztratila řeč.

„Své jsem řekl slečno … Krasiová.“ Černý hábit zašuměl a profesor zmizel.

„Docela hustej,… ale řekla jsem, že musím překonat rekord mýho kámoše z Austrálie. Sedm školních trestů za den. Mohl vybuchnout víc.“ Arogantně pozvedla oči a v minisukínce s černým tričkem o ošuntělou taškou  přes záda se vydala pryč ze společenské místnosti.

 

„Připravte si potřeby! Dnes se pokusíte udělat ohnivzdorný lektvar.“ Silný důraz přidal k pokusíte. Prolétl třídu pohledem a zastavil se u dívky poslušně sedící v první lavici naproti katedře. Minisukně a tílko.

„Krasiová! Máte u mě školní trest od pondělí do neděle. Každý den od sedmi! Máte něco pane Pottre? Nechcete se náhodou přidat? Odečítám deset bodů nebelvíru.“ Zmijozelové se zašklebili na Shandy a ukazovali zvednutý prostředník na Nebelvířeny. Hermiona s otočila k Nevillovi a pomáhala mu v přípravách.

„Zase břečka.“ Promluvil o deset minut později Snape nad Hermioniným kotlíkem.

„Ale my vaříme necelých-“

„Třicet bodů z Nebelvíru.“  

„Nevím co si myslíte, ale jste kretén. Vaříme pár minut a jejich lektvar vypadá naprosto v pořádku.“ Křikla Shandy mezitím co přidávala kůži pásovce a vlčí mhu.

„Odečítám sto bodů z …“ náhle se zastavil a vrhl na ni zlý pohled. „Aha už víme kde je tvoje slabina. Nepotopíš Zmijozel.“ Pomyslela si Shandy.

„Myslím, že to vyřešíme jasněji. Každý den od pondělí do neděle v pět hodin. U mě v kabinetu! Jak sem už řekl. Máte problém Pane Pottre?  Odečítám dalších 10 bodů nebelvíru. Uklidněte se a vařte.“ Chodil po třídě. Kritizoval každý kotlík. Dokonce i u Zmijozelů.

„Výsledek si vyzkoušíte na sobě.“ Sarkasticky pohlédl Shandy do očí. Ta měla lektvar hotový a s úsměvem na rtech.

„ Příště bychom mohli brát něco těžšího a důležitějšího než jen dětskou hračku. Nechcete nás učit, jak se dělá směs na citronové bombony?“ ucedila, když jí Snape dýchal na krk, aby to slyšel jen on. Mlčel a na lektvaru nenašel jedinou chybu.

 

„Ta holka je nesnesitelná!“ zařval těsně Snape před tím než vběhl do ředitelny. Za masivním stolem v klidu dopisoval ředitel dopis a ještě klidněji se podíval na Mistra Lektvarů.

„Severusi, čekal jsem, že přijdeš dřív.“ A mírně se zachichotal.

„Ne, ne!“ křikl Snape v záchvatu vzteku. Po chvilce vyjmenoval všechnu průšvihy nové studentky. „Zmijozel je prakticky bez bodů za jediný, Merlin mi odpustí posranej den! Kvůli ní“ Albus ho protnul varovným pohledem.

„Buď v klidu, že bude hůř.“ Namočil brk a podepsal soukromou zprávu.

„Soutěží s jedním kamarádem kdo bude mít víc školních trestů za den. Jak mi Shandy říkala  rekord je sedm. Musí dosáhnout nejméně osmi.“

„Proč jí prostě nevyhodíš! Za měsíc budou potřebovat Bradavice celkovou rekonstrukci.“vzdychl Snape a přijal nabídku k posazení.

„Je to složitější než si myslíš.“ Namítl Brumbál.

„Probůh Albusi! Co mi zase tajíš. Někdo tě vydírá? Nebo tak?“

„Severusi,…o to vůbec, ale vůbec nejde.“ Namítl ředitel.

„Ona měla daleko, daleko horší dětství než ty…“ mlčel. Mistr lektvarů se zaposlouchal.

„Že se narodila bylo nečekané,…Matka začala vydělávat v nevěstinci a přiváděla si domu muže, kteří pak Shandy velmi, velmi surově týrali…“ Albus se podíval z okna a Snape zatrousil. „Ani se jim nedivím. Já bych tu holku namístě uškrtil…“

„Severusi a dost! Copak to nechápeš? Zkouší nás! Zkouší co si může dovolit. A proč je taková jaká je? Nahrazuje si dětství a mstí se dospělým. Bylo to týrání ne trestání!“ Brumbál přitlačil na tonu.

„V hloubi duše je to Nebelvír, ale prahne po pomstě. Proto ten Zmijozel. Touha pomstít se je silnější.

„Napsal bych jejím rodičům! Co nevlastní otec!? Nebo poručník“

„Co by se změnilo? Že by ji znovu někdo surově zbil a ona by věřila čím dál míň dospělým. Ona ve skutečnosti ještě nikdy nebyla potrestána poctivě…“znovu se umlčel.

„Co tím myslíš? Jako, že mi nadává na celou školu do debilů a ničí školu je netrestání vhodné?“

„Ne! To nedělá ona! Copak jsi tak natvrdlý? Je to její duše co dělá tyhle lotroviny. Jen se utvrzuje v tom, že dospělým o nic  jiného nejde než o trest.“ Dokončil svůj proslov.

Snape kroutil hlavou. „Její matka je tedy mudla?“

„Ne tak docela. JE vynikající kouzelnice. Podle mě je poloviční víla.“

„Aha.“

„Chci abys jí chránil.“

„Já proč?“ vyjekl Snape.

„Jsi pořád stejný… Severusi! To ty jsi její nepoznaný vlastní  otec.“  Muž vytřeštil oči.

„Moc dobře vím, že ti jméno Krasiová něco říkalo.“ Řekl ostře Albus.

„Albusi nedělej si srandu.“

„Já si srandu nedělám. Zítra jí to oficiálně oznámíme…pokud souhlasíš.“

Mistr Lektvarů si povzdychl.

„Rodičovství je mimo dosah mých zkušeností.“

„Dlužíš jí lásku, disciplínu a večery strávené u krbu…“ tiše promlouval Albus.

„Ano, já vím. Jen netuším, jak se to stalo. Ano, tak tedy zítra.“

 

07.03.2008 16:05:05 - : Výborné, jsem zvědavá jak to bude pokračovat. Hlavně jak se s tím oba smíří
07.03.2008 15:44:42 - : Výborné, jsem zvědavá jak to bude pokračovat. Hlavně jak se s tím oba smíří
07.03.2008 15:16:53 - : Výborné, jsem zvědavá jak to bude pokračovat. Hlavně jak se s tím oba smíří
07.03.2008 00:16:50 - Sirina: Sem si připadal, jako bych něco požila.....bože já se směju ještě teď....představa snapea na té chodbě...to musel být pohled pro bohy

 
snění je povolené