povídky ze světa HP

Svět Harryho Pottra neni dokonalý jen v toužebném přání

2. kapitola útěk

beta read: Markéta Pecenová

Děkuji ti, jsi moje zlato

„Běž nahoru!“ sykl Severus na syna. Ten jen vykulil oči na osobu stojící před ním.

„Ale tatí!“

„Neumíš poslouchat? Běž do pokoje, ať tě už nevidím do večeře. Hůlku si můžeš nechat.“ Chlapec nakonec vzpurně zvedl hlavu a odešel z místnosti.

„Moc se omlouvám, Albusi. Co se stalo?“ zkřížil ruce. Mohl by se alspoň na chvíli tvářit, že ho neštve jeho přítomnost. Rychle kamenná maska.

„Severusi,-“ promluvil ředitel. Dal kapucu od hábitu z hlavy. „-chystá se útok na dům Harryho Pottera. Voldemort chce zaútočit,…když bude chlapec venku z domu.“ Špitl.

„A co já s tím?!!“ Vyjel. Oči mu vzplály. To mu ten chlapec bude ničit i soukromý život? To se ten kluk nemůže propadnout? Nestačí Pán zla?

„Počítám s tím, že Tom zaútočí asi za čtyři dny. Tvůj úkol bude těsně před útokem ho přemístit.“ Zašeptal uklidňujícím hlasem.

„Albusi, k-o-u-k-e-j m-i d-á-t a-d-r-e-s-u a nech mě žít soukromý život!!! Proč ho nemůžeš vyzvednout už dnes a hodit ho někomu na krk?“ sarkastiky plival okolo.

„Severusi já nemohu…adresu ti dám,…až později…promiň, že jsem tě-“

„-Rušil.“doplnil za něj Mistr lektvarů.

„Ano.“

„Ano?“

„Jo.“

„Tak už můžeš jít. Prvního září?“ řekl s nadějí v hlase. Ve skutečnosti vřel. Mise, které mu Brumbál dává ho stojí víc trestů u Pána zla než dokáže snést. Co to je za život, když vás každý den mučí člověk nejrůznějšími kletbami a vrhá nepromíjené pro radost?

„Doufám, ehm…“ Zakabonil se ředitel. „Dobrá, pozdravuj svou krásnou ženu.“

Snape za ním zabouchl co nejprudčeji dveře. Zhluboka vydechl. Ten chlap bude jeho smrt.

„Alexi? Alexi?“ Zakřičel pod schody. „Můžeš dolů.“ Nic se však jako ozvěna neozvalo.

„ Co to?“ Mrmlal Severus. „ALEXI!!!“ Zařval až se celý dům otřásl. Nic.

Rozzuřeně vyběhl schody. Doopravdy vyšel z kondice. Mírně zadýchaný otevřel dveře, na kterých byl nápis: Tobě vstup zakázán!

Zběžně si odfrkl a vstoupil. Alex k němu stál zády. Díval se z okna. Co pozoroval?

„Proč se neozýváš?“

Ticho. Alex zuřivě kousal drzou odpověď na jazyku.

„Alexi!“ Nevěděl proč je tak rozčílený. Asi pořád ty berušky. Jak vůbec mohl? Není se čemu divit, že reagoval tak přísně. Odpovědí mu bylo skřípání zubů.

„Otoč se!“ Mírně přikázal. Neudělal.

„Alexi, nevím proč trucuješ,“ řekl tvrdým hlasem. Ledovým, tím kterým lekal studenty.

„A co sis proboha myslel, že udělám? Teď mi dej tu hůlku,“ napřáhl dlaň pravé ruky a ačkoliv byl jeho syn dobré dva metry od něj, ani se nehnul.

„Řekneš mi co se stalo?“

„Raději ne, otče!“ sykl temně.

„Alexi Severusi Snape! Okamžitě to vyklop…, jsem tu přece od toho abych ti-“ nedořekl, protože jeho syn vybouchl.

„Stydím se za tebe! Jsi Smrtijed!  Jak jsi vůbec mohl? Buď jsi doopravdy tak zvrácený a pracuješ pro toho magora a nebo ho sprostě podvádíš s Brumlou. Jedno horší než druhé. Na jaké straně mám být já? Co? Mám si nechat vypálit Znamení zla?“
„Ne, ale…“ Syn ho znovu přerušil. Mistr lektvarů pouze pozoroval to, jak se mu syn čím dál víc podobá.

„Kdy se ukážeš doma? Celý rok jsi v pitomí škole! A když se vrátíš první je, že mi vyčítáš zkurvený-

„ALEXI!“ Zasyčel.

„-berušky!“

„Jak se to vyjadřuješ?“ Nebezpečně se k němu blížil otec.

„Ještě dost citlivě na to, že se nechováš jako můj otec!!!“

„A dost!“ Oba se otočili. Byla to Christiana.

Pohlédla na svého manžela, který se tvářil naprosto zkroušeně. Stalo se to, čeho se tak obával. Jeho vlastní syn mu začíná vyčítat jeho chyby.

„Seví… prosím běž dolů do kuchyně. Já si s Alexem promluvím.“

„Ano.“

„Alexi, omluv se otci za své chování než odejde.“

„Neomluvím!“ Odsekl. Christiana popadla syna za límec.

„Omluv se a to rychle.“

„No tak se omlouvám!“ Špitl co nejtišeji. Mistr lektvarů zavřel dveře. Sešel po schodech dolů a posadil se. Jak se jeho syn dozvěděl o jeho aktivitách u Pána zla? Nevěděl to,…a nikdo mu to neříkal.

Slyšel křik.

„A kolik lidí zabil? Kolik mučil? Vidím ho jednou za rok, ani na blbé Vánoce s námi není!!!“

„Alexi!“ Jeho žena byla bezradná.

 

 

Snape nevěděl, jak dlouho tam seděl, ale nakonec uslyšel šouravé kroky. Nepochybně jeho syn. Řekl jedno tiché ahoj.

„Ahoj.“ Mistr Lektvarů měl opět tvrdou kamennou masku a ruce překřížené.

„Já jsem se chtěl omluvit za to, jak jsem se choval.“

„Ano?“ Optal se dost sarkasticky. Syn sklonil hlavu.

„A za co? Že jsi si ze mě udělal boxovacího panáka a nebo si chceš vyžehlit svůj nadcházející trest?“

„Obojí…,“ špitl. Za ním se objevila Christiana.

„No, tak si myslím, že týdenní odebrání hůlky bude postačující.“ Žena povzbudivě chytla svého chotě za ramena.

„Alex pochopil, že se choval nepřiměřeně svému věku a ty berušky zaplatí ze svého kapesného. Je  to tak?“

Chlapec dlouho mlčel. „Ano…“

„Nepřiměřeně svému věku? Nechceš Christian? Já bych ho jednou vzal k Pánovi zla, aby pochopil jak nepřiměřené to bylo.“

Alex se vyděšeně podíval otci do očí. Ten je měl neproniknutelně černé a rozzlobené.  

„Tatí…!?“

„Měl bys jít spát, je pozdě!“ Severus ukázal na hodiny, které odbíjely desátou večer.

„Ano, dobrou.“ Zastrčil židli  a vyšel po schodech.

„Dobrou noc.“ Odvětili rodiče a tu noc měli velký rozchod názorů.

 

 

Tu noc Alex skoro nespal. Tloukl hlavou o postel. Oči měl zarudlé. Divil se, kde se to  v něm vzalo. V životě by si něco takového k otci nedovolil. Byl tak rozčílený. Poslal ho spát. To nikdy před tím neudělal. Když měli neshody sedli si na to ke stolu a probrali to. Teď mu to otec nedovolil. Ten pohlavek ho tak mrzel. Otec ho nikdy nebil, ačkoli někdy před matkou dělal, jak je rozčílený. Vždycky se v duchu smál. Teď ne.  

Už skoro svítalo. Na hodinách bylo 5:36. Opatrně vstal, oblékl se,  umyl a sešel po schodech do kuchyně. Kupodivu nikdo ještě nebyl vzhůru. Přes skřítky si objednal jídlo a připravil taky něco pro rodiče. Pak položil svojí hůlku na ubrus a se zatnutými zuby vyběhl z domu. Nechápal, proč ho to tak vzalo, když je to jen na týden. Proběhl až k parku, kde se schoval do houští a schoulil do klubíčka. 

 

**********

 

„Dobrou chuť,“ řekla Christian.

„Kde je Alex?“ zajímal se Mistr lektvarů. Snídaně byla připravená.

„Asi ještě spí.“

„Podívejme se, co to tady máme?“ S úsměvem vzal Alexovu hůlku do ruky.

„Tady se nám někdo omlouvá.“ Pozvedl obočí.

„Konečně bys ho mohl přestat dusit. Už si užil dost.“ Christian mazala máslo na rohlík a hltavě se zakousla.

„Já vím, ale včera jsem byl dost rozčílený-“

„Ve skutečnosti měl o tebe Alex velký strach, proto ta přehnaná reakce. Dal si dvě a dvě dohromady. Ví, že vás Pán  zla mučí.“

Severus Snape se zasekl. Asi by si s ním měl promluvit.

„Máš pravdu, miláčku. Pán zla nás určitě co nevidět zase svolá. A teď bude Alex vědět, kde jsem,“ šeptal.

„Taky se zmiňoval o Brumbálovi?“

„Ano, chce abych Pottera zachránil těsně před útokem Smrtijedů na jeho dům. Dá mi adresu.“

„Zase nějaký nebezpečný úkol. Albus se zbláznil!“ Vyjekla Christian.

„Raději dojdu vzbudit Alexe, Chris,“ řekl Mistr lektvarů a pomalu vystupoval po schodech. Zahnul do leva a pak klepal na dveře od pokoje.

„Alexi? Jsi vzhůru? Chci si s tebou promluvit.“ Vzal za kliku.

 

 

 

 

 

04.11.2008 13:03:59 - autorka: omlouvám se za to že nepíši… stydím s eza to že píšu tak hrozně…sorry…asi končím


21.10.2008 21:17:54 - Katka: No, myslím, že tých komentárov je tu už viac ako 10 :-). Ono, nediv sa, ak ich nepribúda každou minútou 5, poviedka je ešte na začiatku a zatiaľ nie je veľmi čo komentovať, lebo tam nie je dostatok info na to, aby z toho mohla byť diskusia. Tak poď ďalej a uvidíš, že sa to rozbehne :-).
14.10.2008 18:22:20 - jana: moc pěkná kapitolka uz abys pokracovala:-)
05.09.2008 21:54:06 - verča: pěkná povídka, jsem zvědavá co bude dál, tipuju, že se alex a harry potkají.tak nás nenapínej apřidej další kapitolku.próóóóósííííímsmiley

 
snění je povolené